Eva Jančaříková je česká drezurní reprezentantka, se svými svěřenci startuje na nejvyšší úrovni. Účastnila se několikrát mistrovství světa mladých koní i dalších mezinárodních soutěží na závodech CDI, s partnerem mají vlastní chov koní v jižních Čechách. 

 

„Poprvé jsem seděla na koni, když mi bylo dvanáct. Na to určitě nikdy nezapomenu. Klisna se mnou utekla až před stáj, kde jsem spadla a zlomila si ruku. To byl můj první cval v životě a vydržela jsem sedět opravdu dlouho,“ líčí Eva Jančaříková, která dodává, že kladrubská bělka Senta, s níž měla tento zážitek, se nakonec stala na pár let její parťačkou a učitelkou. 

 

Na začátky u koní vzpomíná jezdkyně moc ráda. „Kamarádka mě přivedla do jezdeckého oddílu ve vesnici, kam jsme se tehdy přestěhovali. Zůstala jsem tam sedm let. Bylo to v Rybí a trénoval nás pan Miroslav Vaníček. Věnovali jsme se hlavně parkurům, hodně jsme pracovali, a byli jsme šťastní, když jsme si za odměnu mohli sednout na koně,“ říká Eva a dodává: „Měli jsme nádherné dětství, skvělou partu a zároveň disciplínu jako řemen. Jsem za to vděčná, naučili nás lásce ke koním, že nic není v životě zadarmo. Trenér nás učil, že i my holky musíme zvládat všechno.“

 

První závodní zkušenosti přišly poté, co si Eva udělala ve třinácti letech licenci. „První soutěž jsem absolvovala ve Frenštátě pod Radhoštěm. Už si ani nepamatuji, kdy to bylo, je to už tolik let…Vždy mě to táhlo na závody, věděla jsem, že to moc chci. Musím vlastně poděkovat rodičům, že mi nikdy koně nezakazovali, nechali mě chodit na jízdárnu každý den, vlastně tím o mě přišli. Byla jsem pořád u koní.“

 

 

Eva se po řadu let věnuje drezuře. „Dostala jsem se k ní až o mnoho let později. Až když jsem potkala svého partnera Ladislava Umlaufa, ale drezuru jsem vždy milovala a byl to můj sen,“ vzpomíná jezdkyně, kterou po celou dobu trénuje právě její životní partner. Spolu se usadili v jižních Čechách nedaleko Vyššího Brodu.

 

„Není ten trénink vždy jednoduchý. Kdo zná Láďu, ví, jak moc všechno prožívá. Ale jsem mu vděčná za všechno, co mě naučil. Troufám si říct, že si poradím i se složitým svěřencem, a to je díky jeho přípravě. Řekla bych, že to moc neumí s lidmi, nemá trpělivost a pochopení, ale o to víc trpělivosti má s těmi špatně jezditelnými koňmi,“ říká Eva na adresu partnera, který ve svých třiasedmdesáti letech jezdí denně osm koní. „To jsou právě koně, které ostatní nechtějí sedlat. On je připraví tak, že je pak radost na nich sedět,“ dodává s tím, že si své svěřence dnes už připravuje sama.

 

„Vždy když mi něco nejde, jdu si pro radu a dostanu domácí úkoly, na kterých pracuji. A to je často, že mi něco nejde. Je to možná věkem, že čím jsem starší, tím mám větší strach jezdit špatně nebo něco pokazit,“ popisuje Eva. „Kolikrát ani nemůžu v noci spát, jak se snažím přijít na to, proč mi koník nefunguje. Možná nad tím až moc přemýšlím.“

 

Cíl Evy je jasný. S každým svěřencem se dostat co nejdál. „Myslím ale, že už mám dost zkušeností, abych poznala, kdy je čas zabrzdit, že koníček už na něco nemá. Na to jsem hrdá, protože to má jezdec, až když má dost zkušeností,“ říká jezdkyně s tím, že bohužel člověk pár koní i trochu pokazí, než se dopracuje k oněm zkušenostem.

 

 

Eva Jančaříková a její partner Ladislav Umlauf mají vlastní chov drezurních koní. Proto jsou úspěchy jejich koní ve sportu vlastně dvojnásobné. „Vážím si všech úspěchů a dnes jsem ráda i za dobře odjetou úlohu Z s mladým koněm. Člověku se časem hodně mění priority. Kdysi jsem snila o olympiádě, dnes sním o nejvyšším sportu také, ale úplně jinak. Když nebude, nevadí. Cením si každého úspěchu, protože jsou to koně, které si děláme sami. Nemáme sponzory, a ani bychom nechtěli. Svoboda je víc než nabídky na dobrého koně, nechci se nikomu zpovídat. Kůň, na kterém sedím, je můj. A přeci jen jsem s Ferym byla na dekorování na mistrovství světa mladých koní, byl to krásný pocit,“ jmenuje Eva okamžik, které si hodně váží. V roce 2010 dojela s hanoverským ryzákem šestá v malém finále na této vrcholné chovatelsko-sportovní akci. Na světových šampionátech mladých drezurních koní startovala Eva několikrát, postupně s koňmi Belissimus, Sir Boss, Rapper Joe a Iffendic.

 

„Pro sezonu 2023 mi dorostl Verdi snad už do velké rundy, a do malé rundy mám klisnu Jolyn M, neboli Jolynku“ vrací se do současnosti jezdkyně. „Výjimečný byl určitě Kandro. Byl hrozně komplikovaný a přecitlivělý, kolikrát jsem pochybovala, že dělám špatně snad všechno. Ale když chtěl, dokázal pro mě udělat cokoliv. Říkávala jsem, že je jako můj manžel. Loni se nám zranil a teď je na pastvinách. Uvidíme, za měsíc půjde domů, třeba se ještě vrátí do sportu,“ zmiňuje Eva dalšího klíčového koně.

 

 

Spojení chovu a sportu, to je nezastavitelný kolotoč práce. „Můj den není jen ježdění, i když bych si to někdy přála. Máme ale 80 hektarů, všechno si děláme sami, sena i senáže. Na traktoru umím jezdit snad líp než na koni. Ovládám všechny ty šílené stroje,“ popisuje Eva.

 

Aktuálně stojí jihočeský chov na třinácti chovných klisnách. „Naše klisny prošly složitým výběrem. Všechny byly ježděny, musely ukázat především nadprůměrné chody, ale i jezditelnost a talent pro shromáždění. Teprve potom se staly matkami. Původy mají moderní, Bordeaux, Apache, Jazz, Contango, snažíme se držet krok s tím nejlepším, co Evropa nabízí,“ popsuje Eva s tím, že klisna-matka je základem dobrého chovu. „Nestačí hvězdný hřebec. To je málo,“ říká a pokračuje: „Klisna nesmí mít chyby, a drezurní musí mít opravdu vše. Také se nám někdy stane, že klisnu vyřadíme, protože se nám hříbata po ní nezdají tak kvalitní. A hledáme jinou matku - lepší. V chovu se ale nedá moc plánovat, nikdy nevíte, jak to dopadne. Je to spíš sen. Je to nadšení pro věc. Někdy vás hříbě překvapí a někdy zase zklame. Snažíme se o to nejlepší,“ líčí Eva. 

 

Koně z jejich chovu se pravidelně účastní Kritérií mladých koní. „Většinou se umisťují na předních příčkách, za to jsme šťastní, je to známka, že ta dřina není nadarmo, že to má smysl.“ A plány Evy do budoucna? „Moje cíle jsou jasné: být dlouho zdravá, abych mohla dělat to, co mě baví. A moc bych chtěla začít rozhodovat drezurní závody.“

 

Foto: Martina Kůstková, poskytla Eva Jančaříková