„Vždy bojoval až do konce. Určite mi dodal sebevědomí, a i když nebyl na ježdění jednoduchý, měli jsme mezi sebou vzájemnou důvěru. Naučil mě, že každý kůň si zaslouží šanci, a na všem se dá pracovat,“ vzpomíná na jednoho ze svých životních koní Eliška Opravilová.
Na kterého koně ze své kariéry v sedle dodnes nedokážete zapomenout a proč?
Doposud výjimeční a nezapomenutelní pro mě byli dva koně - Kalif Stillus a Lasing. Díky prvnímu jmenovanému se mi podařilo účastnit se prvních mezinárodních závodů a díky druhému mám teď možnost sedlat jeho potomky.
Jak a kde jste se potkali poprvé?
Vzpomínám si, že mě zaujal na Zlaté podkově v Lošticích. Kalifa jsme vybrali společně s mým přítelem, pro kterého to byl první vlastní kůň. Začátky rozhodně neprobíhaly úplně podle představ a nebyly jednoduché, protože to byl temperamentní angloarab, který nenáviděl drezurní obdélník, což byl pro koně do všestrannosti nemalý problém, ale o to víc ho bavilo skákání. První větší společný úspěch byla splněná kvalifikace na mistrovství Evropy v Laintalu,kde jsme měli jako Česká republika poprvé zastoupeni celého týmu a několik umístění v první desítce na úrovni dvou hvězd.
Čím si vás tento kůň získal?
Vždy bojoval až do konce. Určite mi dodal sebevědomí, a i když nebyl na ježdění jednoduchý, měli jsme mezi sebou vzájemnou důvěru. Naučil mě, že každý kůň si zaslouží šanci, a na všem se dá pracovat.
Jaké měl základní charakteristické znaky?
Byl to tvrdohlavý angloarab „bez hranic“.
Měl nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?
Kalif miloval ze všeho nejvíc banány. Pod sedlem doma se na něm mohly vozit děti, speciální začal být vždy až na závodech.
Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce?
Cením si každého společného závodu s ním. Hlavně našeho prvního startu v Portugalsku na úrovni tří hvězd, které jsme zvládli dokončit.
Jaký byl jeho další osud?
Protože byl Kalif ve vyšších soutěžích přece jen náročný na ježdění rozhodli jsme se na konci sezony pro jeho prodej do Anglie. Určitě to pro nás nebylo lehké rozhodnutí, ale šel do dobrých rukou. Měla jsem možnost se s ním po několika měsících opět setkat na závodech v Portugalsku.
Jak často si na něj vzpomenete?
Určitě je to nezapomenutelný kůň. Ráda si prohlížím fotky ze závodů a zavzpomínam si něj. Dokonce máme pár fotek s ním pověšených v bytě.
Patříte k lidem, kteří mají ve stáji vždycky nějakého svého oblíbence, nebo se od toho snažíte spíše oprostit?
Mám ráda všechny koně, jsou pro mě jako další členové rodiny, ale ano, vždycky se najde nějaký, kterého mám raději o něco víc. V současné době je to určitě Dunkas.
Foto archiv Elišky Opravilové
