Dušan Tovarňák je několikanásobným účastníkem mistrovství Evropy. Závodil napříč Evropou od Palerma, Florencii, Turín nebo Řím. Na mistrovství Evropy v Gijónu byl po prvním kole v elitní dvacítce, po druhé kvalifikaci zůstal těsně za elitní pětadvacítkou postupujících dvojic do finále. V roce 1992 měl splněnou kvalifikaci na olympijské hry v Barceloně, kterých se kvůli tragédii majitele koní nezúčastnil. 

 

Čas strávený v Československu

Poprvé se posadil na koně v osmi letech u pana Havlíka v Jezdeckém klubu v Zemědělské škole ve Spišské Nové Vsi. Zde Dušan vyrůstal, studoval i maturoval. Dvakrát startoval na juniorském mistrovství Evropy, a to s klisnou Hortenzia v roce 1971 ve švýcarském St. Moritz a v roce 1973 v belgickém Antwerpen.

 

Poté jeho cesta vedla do Košic na veterinární univerzitu. Na té strávil jen dva roky, protože se chtěl plně věnovat ježdění a na studium mu tak nezbývalo moc času.

 

Dále přestoupil do Jezdeckého klubu Prešov, kde byl tehdejším vedoucím Štefan Brendza. V Prešově strávil i své poslední roky v Československu.  Závodil na klisně Patricii a běloušovi Butterfly. 

 

Přes zavřené hranice na dovolenou do Německa, zpátky už se nevrátil

Hranice mezi tehdejším socialistickým Československem a sousedním Německem byly zavřené a nebylo možné volně cestovat. 

V roce 1986 odjel Dušan Tovarňák s vízem do Německa na dovolenou. Jeho plán byl však od začátku jasný. Už se zpět nevrátit a začít nový život v Německu. 

 

Neměl v plánu utéct. Na tuto myšlenku ho přivedla až situace, že nemohl do Německa vycestovat na určitý čas. Účastnil se totiž ve Warendorfu kurzu, na kterém dostal nabídku na dva roky ježdění. Dostal by k dispozici tři dobré koně, jenže tehdy mu to úřady nedovolily. Majitel, který mu koně chtěl poskytnout, tehdy všechno dopředu zaplatil, a když Dušan nemohl, tak byly peníze vráceny. To byl impuls k radikálnímu rozhodnutí. Přišlo mu tehdy nemyslitelné, aby nemohl jet tam, kam chce, za sportem. Určitě by se byl vrátil, pokud by znovu mohl odjet ven. Ale to mu nebylo umožněno, tak se rozhodl pro útěk…

 

Nový začátek za hranicemi

V Německu Dušan nejdříve prošel několik míst, než se na delší dobu usadil. Plánovaná místa mu nevyšla, takže z jeho původních představ se nic nevyplnilo. Začal tedy u Josefa Schlossera, což byl obchodník s koňmi, který kupoval koně v Československu a následně je prodával v Německu. V tréninku měl koně s výkonností 130, 135 centimetrů, což nebylo přesně to, co si Dušan přál, ale pro začátek to vyhodnotil jako dostačující. V obchodní stájí jezdil dva roky, a pak se přesunul dál.

 

Když přišla nabídka od Ignáce Bergera, souhlasil. Kvalita koní byla lepší, měl možnost jezdit koně do soutěží 140, 150 centimetrů vysokých. Bohužel ti nejúspěšnější koně byly vždy rychle prodaní, tudíž pro budování sportovní kariéry to nebylo to správné místo.  

 

Od Ignáce Bergera pokračoval Dušan Tovarňák do Gestütsleiter der Bavaria-Sportpferde Passau, kde strávil čtyři roky. Na toto místo vzpomíná velmi rád. Měl možnost jezdit opravdu dobré koně v majetku pana Neugebauera. V roce 1992 měl jako reprezentant České republiky splněnou kvalifikaci na olympijské hry v Barceloně, a to dokonce se třemi koňmi. Bohužel majitel koní měl měsíc před olympiádou autonehodu s tragickými následky a jeho manželka všechny sportovní koně stačila před olympijskými hrami rozprodat. Tím se Dušanův sen velmi rychle rozplynul. Díky této zkušenosti se rozhodl, že už nechce pro nikoho pracovat a bude dělat sám na sebe. 

 

Před úplným osamostatněním ještě krátce jezdil koně jedné majitelce, od které dostal tři koně do parkurů 150 centimetrů vysokých a dva mladé koně s výkonností do 130 centimetrů. Zde měl velmi dobré zázemí i podmínky, ale celou dobu věděl, že to není přesně to, co by chtěl. Po půl roce se tedy plně osamostatnil.

 

Na vlastní pěst

Pronajal si dvacet boxů kousek od Mnichova, založil si živnost a pracoval sám na sebe. Jednalo se o velkou stáj s kapacitou sto dvaceti boxů. Mimo koní klientů už začal i se třemi vlastními. V této době Dušan začal využívat veškeré možnosti vzdělávání v Německu v oboru jezdectví. Vystudoval školu jezdectví Universitäts-Reitschule v Mnichově. Následně si celou školu pronajal a strávil zde čtrnáct let až do roku 2013.Také tři roky studoval na nejvyšší možný titul Pferdewirtschaftsmeister, který lze u koní získat. To ho opravňuje vést vlastní podnik a mohou se u něj vyučit jezdci, kteří následně dostanou potvrzení od státu, že toto vzdělání absolvovali. 

 

Velmi úzce, a to až dodnes, spolupracuje s Karstenem Huckem, jednou z největších německých osobností.

 

Nyní sídlí v Pfaffenhofen, což je kousek od Mnichova, kde má v pronájmu celý areál, ve kterém pořádá i drezurní závody. Kapacita je padesát boxů a celkem třináct koní má v tréninku Dušanova dcera Sabrina. Současně mají i tři vlastní koně. 

 

Dcera Stephanie jezdí amatérsky a je zaměstnaná u firmy Hipp, pro kterou dlouhodobě Dušan i Sabrina cvičí a předvádějí koně jejich chovu. Proto také hodně závodí v severním Polsku, kde má Hipp, zabývající se výrobou dětské výživy a eko produktů, rozsáhlé zemědělské pozemky.

 

Dušan Tovarňák je nyní maximálně spokojený a neplánuje žádné změny. „Rodinný podnik“ funguje výborně. Zapojené jsou v něm nejen obě dcery, ale i druhá manželka Stefanie a určitě se brzy přidá i osmiletý syn Niklas.

 

Foto: poskytl Dušan Tovarňák