Michaela Drnková je reprezentantkou stáje JK Argos. Na závodech se v drezurním obdélníku objevovala s koňmi Rachel a Solo Paladia, v příštím roce plánuje vyjet i se svou mladou nadějnou klisnou No Comment.

 

Jak jste se k jezdectví dostala?

Koně miluji od malička, a tak jsem byla vždy vděčná za to, že jsem se mohla buď na nějakých akcích, nebo u známých svézt alespoň na poníkovi. Začít se věnovat tomuto sportu bylo čistě z mé hlavy. Jednou jsme se jeli s rodiči podívat na parkurové závody, kde jsme potkali mou současnou trenérku. Slovo dalo slovo a já jsem u ní ve stáji začala jezdit, zprvu pouze rekreačně, ale později mě pohltil závodní svět. Až teď, po několika letech zjišťuji, že lásku ke koním a jezdecký sport máme v rodině.

 

Věnujete se drezurnímu ježdění od vašich začátků?

Drezura je základ. V mých jezdeckých začátcích jsem samozřejmě vyzkoušela i parkurová kolbiště, nicméně jsem přilnula spíše k drezuře. Tato disciplína je pro mě jedinečná díky harmonii, důvěře a ochotě, kterou mezi sebou jezdec a kůň mají.

 

Vzpomenete si na své první oficiální závody?

S mou trenérkou jsme nenechaly nic náhodě a pustily se do intenzivních tréninků po hlavě. Na Zkoušky základního výcviku jezdce a na následné oficiální závody mě připravila velice dobře. Své první oficiální závody jsem absolvovala 7. 5. 2016 v Jihočeském Dubenci. Pouhý měsíc před jsem tam také složila zkoušku ZZVJ na klisně Rachel. S Rachel jsem absolvovala i své první oficiální závody, kde mi pomohla v úloze DU-A vybojovat třetí místo. Díky našim výsledkům se nám podařilo rovnou splnit kvalifikaci na mistrovství České republiky v drezuře 2016.

 

 

Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? 

V začátku to určitě byla trenérka, protože u ní jsem viděla, co všechno dokázala a kam to mohu dotáhnout i já. Mezi slabé stránky patřil určitě střední klus, se kterým bojujeme do teď. Když jsem se začala učit cviky do ST, byla jsem ráda, že jsem hned přišla na chuť řadovým přeskokům. Za to, kde jsem nyní, vděčím své trenérce, která mi svěřila toho nejlepšího koně, tatínkovi, který se mnou tráví každý víkend na závodech, mamince, která i když s námi na závody nemůže jezdit, tak nám drží palečky z domova, příteli, který mi na závodech pomáhá, fotí a natáčí, přátelům a ostatním lidem ve stáji. 

 

Je nějaký kůň z vaší jezdecké kariéry, kterého byste mohla označit za toho výjimečného?

Ve stáji máme hodně koní a vždy jsem pomáhala třeba při obsedání nebo rutinních pracích s koňmi, takže mi rukama prošlo hodně koní. Nejvýznamnější z nich je klisna Rachel a valach Solo Paladia (Páďa). Na klisnu Rachel nikdy nezapomenu. To ona mě provedla mými jezdeckými začátky a také prvními závody nebo mistrovstvím. Obtížné prvky a kvalitně odjetou úlohu mě naučil Páďa. Nyní mě na závodech dovedl až do stupně obtížnosti ST a v tréninku až do TT. Díky těmto dvěma koním, kteří mě toho naučili nesmírně mnoho, mohu předávat zkušenosti své tříleté klisně českého teplokrevníka No Comment, kterou do závodního světa přivedu příští rok.

 

Co je podle vás důležité pro dosažení úspěchu v drezuře?

Od dob, co jsem patřila ještě do kategorie dětí, se toho hodně změnilo. Zvýšily se jak kvality koní, tak i jezdců. Dle mého je pro spoustu jezdců obtížné udržet krok se svou kategorií a dosáhnout sportovních vrcholů. Pro dosažení úspěchu jsou samozřejmě důležité prostředky, zázemí, ale hlavně talent, dřina a souhra mezi danou dvojicí.

 

Jaké jste měla sportovní ambice při svých závodních začátcích a čeho byste ráda dosáhla do budoucna?

Jako malá jsem samozřejmě byla nejšťastnější, když jsem si ze závodů přivezla pohár nebo stužku. Postupem času se toto změnilo. Stužku můžu dostat, i když na startovní listině budu sama a na kolbišti nic nepředvedu, a za to to nestojí. Takže můj cíl nyní je vždy vydat maximum abychom já a trenérka byly s výkonem spokojené. Můj současný jezdecký sen je, abychom to s mou klisnou dotáhly, co nejdál to půjde. Samozřejmě bych se chtěla jednou zúčastnit mistrovství světa nebo olympiády.

 

Foto: poskytla Michaela Drnková