Dominika Hrubešová: Dva roky jsem to chtěla vzdát. Vyplatilo se počkat

ikonka

Parkurová jezdkyně Dominika Hrubešová vděčí za získané zkušenosti především dvěma nezapomenutelným koním, kteří nastartovali její jezdeckou kariéru. Rain Man byl prvním, s nímž startovala ve vyšších soutěžích, Chardone ji naučil trpělivosti a pokoře.
19.02.2020 06:35  |  Autor: Pavlína Záhorová  |  Rubrika: Sport  |  
EXKLUZIVNĚ
| FANCLUB


Pro Dominiku Hrubešovou bylo náročné vybrat si jen jednoho nezapomenutelného koně. Rain Man i Chardone měli v prvních letech její sportovní jezdecké kariéry nezastupitelná místa. Jak sama říká, ani bez jednoho by dnes nebyla po jezdecké stránce tam, kde je.
 
Kterého z koní své dosavadní jezdecké kariéry byste označila za nezapomenutelného?
 
Jedním z mých životních nezapomenutelných koní je Rain Man, s kterým jsem ve sportu úplně začínala. Koupili jsme ho v roce 2010 od pana Mestenhausera z Mělníku. Tehdy jsem se účastnila jen hobby závodů s poníky, maximálně do metru.
 
Jak se vyvíjela vaše sportovní kariéra po tom, co jste začala závodit s Rain Manem?
 
Vlastně během tří let jsme se dopracovali až na úroveň T parkurů. Absolvovala jsem s ním několik oblastních mistrovství, celorepublikových mistrovství a jezdili jsme také po kolech Českého skokového poháru. Rain Mana jsem měla pět let a díky němu jsem se dostala do vyšších soutěží. Do té doby jsem neměla žádné zkušenosti, neměli jsme ani dostatek prostředků na to, abych mohla jezdit více koní.
 

ČTĚTE TAKÉ: Pavel Březina: Čtyřletá Cona Cia se téměř neunesla na kruhu ve cvalu

 

Čeho jste si na něm nejvíce vážila?
 
Vždycky mě všude podržel. Ve vyšších soutěžích jsme se učili já i on a ačkoli jsme někdy oba tápali, nakonec to pokaždé dobře dopadlo. Vždy mě dovezl do cíle. Rain Man je obecně velmi hodný kůň, jak na ošetřování, tak třeba i na vyjížďkách, absolvovali jsme spolu i drezurní závody.
 
Jaký byl jeho další osud?
 
Později jsem ho prodala Kačce Tomanové, které vlastně také nastartoval kariéru. Ona do té doby chodila parkury do stupně L, pokud se nemýlím, absolvovala s ním svoje první S i ST. Měla ho tři roky a říkala o něm v podstatě to samé co já. Za všech okolností jí podržel. Jako poslední ho jezdil Oliver Písařík a nyní si už užívá odpočinku.
 
Takže to byl opravdu takový velký pan učitel. Zažili jste vlastně spolu nějaké nepříjemnosti?
 
Jediný problém, který jsme spolu měli, byla velká voda. Když jsme jeli naše první mistrovství, začalo pršet, a jak kapalo do vody, zůstali jsme před ní stát. Od té doby z toho měl respekt. Svého času jsme tím byli poměrně i známí. Kolikrát byl za námi čistý parkur, ale nedostali jsme se přes vodu. Nakonec jsme to spolu překonali a následně ji chodil jak s Kačkou, tak i s Oliverem.
 
Zmínila jste dále koně Chardone. Kdy jste se setkala s ním?
 
Mým druhým životním koněm byl Chardone, kterého jsme koupili hned po Rain Manovi. Původně jsem o něm vůbec neuvažovala. Dostala jsem ho do výcviku od pana Bohuslava Starnovského a byl určený k prodeji. Byl to obrovský velký kůň, který byl ze všeho vystrašený. Pravděpodobně neměl příliš dobré předchozí zkušenosti. Pod sedlem mě vždycky s hlavou v oblacích odvezl někam pryč, nějaká spolupráce ze začátku vůbec nefungovala.
 
Nakonec jste se však přece jen rozhodla si ho koupit. Jaké byly závodní začátky?
 
Začátky byly skutečně šílené. Několikrát se mi stalo, že po prvním skoku jsem ho absolutně neměla pod kontrolou a prostě jen běžel, že jsem nedokázala zatočit ani na dvojku. Dokonce se i stalo, že se mnou skočil jiný skok. Vůbec jsem ho neovládala.
 
Proč jste se tedy rozhodla pořídit si takového koně?
 
Fascinovala mě na něm ta síla. Rain Man byl menší a drobnější, Chardone na rozdíl od něj obrovský silák. První rok byl pro mě absolutně nezvladatelný, přesto jsem věřila, že se to změní, a bude to fungovat. I přes divoké začátky v sedle byl však velmi hodný, nikdy se na člověka ani na koně nezašklebil. I když nebyl v pořádku a něco se dělo, vždycky trpěl jen tiše. Nikdy by nikomu neublížil. Myslím si, že byl velmi vděčný za citlivý přístup.
 
Dočkala jste se zlepšení?
 
Nakonec ano, ale trvalo to dlouho. Například na našem prvním mistrovství jsme nejdříve kompletně rozebrali jedničku a po dalších osmi chybách vzdali. Měl takové panické stavy, třeba i na vyjížďkách, když se lekl, tak prostě jen bezmyšlenkovitě běžel. Spousta lidí se mě ptalo, proč jsem si ho vlastně koupila, že to není kůň pro mě. Nakonec se to ovšem zlomilo a začal mi moji péči vracet.
 

ČTĚTE TAKÉ: Vladislava Fenclová: Sarah zvládala každou vylomeninu, co vás napadne

 

Na jaké společné sportovní úspěchy ráda vzpomínáte?
 
Absolvovali jsme spolu například Velkou cenu Opavy a jediný, kdo ji dojel čistě, jsem byla já a Ondra Zvára. To byl pro mě v podstatě životní výkon. Chardone byl naprosto bezkonkurenční! Zvládli jsme spolu ale spoustu dalších bezchybných těžkých parkurů. Nikdy nezastavil, a to i když jsme byli blíž nebo dál.
 
Byl tedy pro vás velkou jezdeckou školou.
 
To určitě. Naučil mě velké trpělivosti a pokory. První dva roky jsem to opakovaně chtěla vzdát a sestra Tereza mě přesvědčovala, abych tomu dala šanci, že se mi to jednou vrátí. A měla pravdu.
 
Kdy se to vlastně celé začalo měnit k lepšímu?
 
Poprosila jsem o pomoc Mílu Příhodu. Absolvoval s ním několik závodů a ukázal mi, že to jde. Díky němu, jsem začala věřit, že se to povede i přesto, že nemám takovou sílu, ani tolik zkušeností.
 
Foto archiv Terezy Hrubešové