Ještě před několik hodinami skrápěl závodiště Aintree u Liverpoolu vytrvalý déšť, který proměnil dějiště Velké národní v jeden souvislý močál. Když ve druhém okruhu začíná jednomu z nejmenších polí v historii slavného dostihu utíkat výborně skákající ryzka Zoedone, není to skutečné překvapení.

Teprve ve chvíli, kdy v cíli naděluje deset délek druhému Black Princeovi, dochází početnému publiku, že právě vidělo senzaci prvního řádu. Na Zoedone totiž sedí její majitel, hrabě Karel Kinský z Heřmanova Městce. Píše se pátek 30. března 1883 a rakouský diplomat se stává prvním vítězným cizincem v historii Velké národní.

Britský turf se přitom ještě nestačil zcela vzpamatovat z rok starého vítězství jiného pánského jezdce, lorda Mannerse. Žokej Jimmy Adams si po doběhu ve vážnici stěžuje jednomu z kolegů: "Kam to spějeme? Minulý rok vyhrál Velkou národní lord, letos je to hrabě a příští rok to bude nejspíš stará bába!" Kinský repliku zaslechne a pohotově kontruje: "Ano, Jimmy, doufám, že tou starou bábou budeš ty…"

Čtěte také: Vítězil pro golfové vdovy i Skotsko. One For Arthur došel až na vrchol

Karel Rudolf Ferdinand Ondřej Kinský z Vchynic a Tetova, jak zní jeho celé jméno, přidá o mnoho let později ještě jeden výrazný zápis do dostihové historie. V roce 1904 zvítězí jeho Dennis ve Velké pardubické a Kinský dodnes zůstává jediným majitelem, jehož koně triumfovali ve Velké národní i nejslavnějším překážkovém dostihu kontinentu.

Ve Velké národní se zároveň neprosadil žádný jiný Čech, i když podle dostihového historika Johna Pinfolda je takové konstatování přece jen trochu zavádějící.

"Kinský byl za svého života i později označován za Rakušana, Čecha i Maďara. On osobně se asi považoval za člena starobylého českého šlechtického rodu, ale v nitru se nejspíš cítil jako ,schwarz-gelber‘, tedy Rakušan věrný především barvám habsburské monarchie," napsal Pinfold v přelomové knize "Velká pardubická a Velká národní liverpoolská: Příběh dvou dostihů", která v roce 2010 odstartovala novodobý zájem o Kinského osudy.

Pomohla vyzvednout ze zapomnění muže, který byl svého času předsedou rakouského Jockey Clubu a osobním přítelem tak rozdílných lidí jako anglický král Eduard VII. a rakouská císařovna Alžběta.

Na mnoho dalších otázek odpověděla o osm let později Pinfoldova spolupracovnice Kamila Pecherová v objevné monografii "Liverpoolský triumf Karla knížete Kinského", v rámci jejíž přípravy prostudovala mimo jiné zachovanou Kinského korespondenci. Z obou zmíněných knih čerpá i tento článek.

Na počátku stál Rowland Reynolds

Karel Kinský se narodil 29. listopadu 1858 ve vídeňském Palais Daun-Kinsky a vyrůstal v Heřmanově Městci, kde dal jeho otec Ferdinand Bonaventura kníže Kinský v roce 1875 postavit prostorné stáje a jako člen Pardubické parforsní společnosti sem dovezl celou řadu honebních a dostihových koní z britských ostrovů.

Na Kinského měl v mládí určující vliv hlavní podkoní, trenér a učitel jízdy na koni Rowland Reynolds, který v budoucím úspěšném jezdci zažehl obdiv ke všemu anglickému.

"Spousta našich rozmluv o Anglii a jejích sportech a zálibách vyústila v můj trvalý chlapecký sen jet tam a vidět to všechno na vlastní oči - zúčastnit se honu a jet dostihy - a především vyhrát Velkou národní! Jasně jsem se rozhodl a ta myšlenka mě neopustila až do dne, kdy jsem opravdu vyhrál," popsal to později samotný Kinský.

Do vysněné Anglie se poprvé podíval v roce 1878, kdy doprovázel císařovnu Alžbětu na honech. O tři roky později zde zahájil své mnohaleté diplomatické působení. Svého prvního překážkového koně Pantaloona si do Anglie přivezl z Čech a brzy se na místě začal rozhlížet po zajímavých akvizích pro svou dostihovou stáj.

Jenom na hony by jí bylo škoda

Nedlouho po svém příjezdu viděl v akci Zoedone. Klisnu narozenou v roce 1877 ve stájích The Llys House a pojmenovanou podle místního šumivého nealkoholického nápoje odchoval řezník a farmář Thomas Jackson. Jejím otcem byl polokrevný New Oswestry, rodinu matky Miss Honiton lze vystopovat až k welsh pony klisně na začátku 19. století.

Zoedone debutovala na dráze 24. února 1881 na pastvinách Ash Wood nedaleko Whitchurche před zraky císařovny Alžběty a jejímu vítězství o 3/4 délky přihlížel jako člen rakouského doprovodu i Kinský. Už tehdy zvažoval její koupi, ale od úmyslu upusti, neboť si nebyl jistý, zda zůstane další rok v Anglii.

Zoedone tak po dalších dvou vítězstvích koupil za 170 liber jako honebního koně Edward Chapman Clayton. Skvělá skokanka na něj při honech udělala takový dojem, že se rozhodl vrátit ji na dostihovou dráhu a svěřil ji do tréninku Williamu Jenkinsovi v Uptonu.

V roce 1882 debutovala ve Velké národní vzdáleným třetím místem. Její výkon na hluboké dráze a ve sněhové vánici přiměl Kinského neotálet a po dlouhém dohadování se mu klisnu podařilo koupit za 800 liber a doplatek dalších 200 liber v případě vítězství v příští Velké národní. Část vysoké ceny financoval sázkovou výhrou v Newmarketu.

Vlivem různých okolností se nakonec rozhodl jezdit klisnu v dostizích sám a s Jenkinsovou podporou intenzivně pracoval na své kondici.

Vlastní písnička ve Vídni

Poslední březnový pátek 1883 se na start Velké národní postavilo pouze deset koní. Kinský v první polovině trati šetřil Zoedone na těžké dráze síly a držel se na chvostu pole. Ve druhém okruhu si pomalu lepšil pozici. Na Becher’s Brooku už skákal jako první a postupně navyšoval náskok.

Na předposlední překážce Zoedone škobrtla, ale na jejím lehkém vítězství už to nemohlo nic změnit. "Do smrti nezapomenu na ten pocit, když jsme se blížili k cíli a já jsem se ohlédl a viděl, že další kůň je daleko za námi," napsal později Kinský.

Zoedone proběhla cílem v čase 11:39, což je výmluvné svědectví o podmínkách v daný den. Pomaleji od té doby už žádný vítěz Velké národní neběžel.

Mezi diváky na obou stranách kanálu La Manche byl Kinského úspěch velmi populární. Zatímco Britové ho prohlašovali za čestného Angličana, ve vídeňských ulicích prý zněl popěvek: "Hrabě Kinský se Zoedone, jsou oba skvělí, ona i on."

Záhadná otrava: ano či ne?

Zbylá kariéra vítězky Velké národní neprobíhala šťastně. Kinský zamýšlel ještě ve stejné sezoně start v Baden Badenu, ale Zoedone se nakazila chřipkou a nemohla startovat. V dalším roce jí handicapeři předepsali ve Velké národní mamutí váhu 77 kg, pod níž ryzka doběhla čtvrtá.

Před dalším návratem do Aintree chodily Kinskému anonymní dopisy s výhružkami. Udělal několik bezpečnostních opatření, ale když se po nasedlání Zoedone otřela o bílý rukáv Kinského dresu, objevila se na něm krev. Pečlivá prohlídka údajně odhalila malý vpich vedle nozdry.

Následoval pád na zkušebním skoku. Klisna viditelně nebyla ve své kůži a Kinský zvažoval odstoupení z dostihu, ale kvůli sázejícím a přátelům si na to nakonec netroufl. Zoedone si v dostihu počínala matně, špatně skákala a na Valentine’s Brooku (některé prameny uvádějí Becher’s Brook) utrpěla těžký pád.

Tip: Pud sebezáchovy jsem zpočátku neměla. Ale nelituji, směje se Miksánková

Denní tisk zaměstnávaly dlouhé polemiky o zdrojích možné otravy, ale nikdo nic neprokázal. Jedním z těch, kdo teorii o záměrném odstavení klisny nevěřili, byl její trenér William Jenkins. Věřil svému týmu, že k Zoedone nikoho nepustili a pád na zkušebním skoku připsal Kinského zbrklosti.

Klisna se dala natolik dohromady, že se podle autorky knihy o Kinském Kamily Pecherové uvažovalo o jejím startu ve Velké národní ještě tři roky po vítězství, ale už k němu nedošlo. Zoedone se rozloučila s kariérou pádem na předposlední překážce v Sandownu a odešla do chovu.

Zpočátku stála v Anglii, mimo jiné i v newmarketské stáji Moulton Paddocks, která dnes slouží jako tréninková základna Godolphinu. Později byla převezena do Heřmanově Městce a opakovaně cestovala na připuštění do uherského Kisbéru. Žádné z jejích hříbat však nedosáhlo výraznější úspěchy na dráze.

Stopa samotné Zoedone se ztrácí v únoru 1893, kdy jela do německého hřebčína Görlsdorf k hřebci Fulmenovi. Z tohoto spojení vzešla klisna Hilda, později honební kůň v Pardubicích. Žádné záznamy o datu úhynu Zoedone podle dostupných informací neexistují - archiv Görlsdorfu zničila v roce 1945 Rudá armáda a ani v Heřmanově Městci se dokumenty z příslušného období nedochovaly.

Kinský si nicméně nechal na památku vypreparovat kopyta Zoedone a upravit je dle dobové módy na ozdobné kalamáře. Podle Pecherové se dva z nich nacházejí v soukromých sbírkách v Anglii a jeden vlastní hipologické muzeum ve Slatiňanech.

Legendou Aintree i oficiálně

Kinský po otcově smrti v roce 1904 zdědil rozsáhlý rodinný majetek a knížecí titul. Zásadní zlom v jeho životě však znamenala první světová válka, která definitivně ukončila staré časy. Kinský přišel o své anglické koně i členství v tamním Jockey Clubu a narukoval na východní frontu.

Mnohé vazby z dřívější doby se během válečného běsnění zpřetrhaly. Karel Kinský zemřel 10. prosince 1919 jako nemocný muž, byť mnozí jeho přátelé tvrdili, že pravou příčinou jeho skonu bylo zlomené srdce. Je pohřben v rodinné hrobce v Budeničkách.

Na slatiňanském zámku se kromě kalamáře zachovaly i další relikvie jako obraz Zoedone, Kinského a Jenkinse po životním vítězství a také dres, boty a bičík. A svou vlastní památku, speciální plaketu, má Kinský i přímo v Aintree, kde byl v roce 2011 vyhlášen oficiální legendou závodiště spolu s takovými osobnostmi jako Richard Dunwoody, Bob Champion nebo Vincent O’Brien.

Zdroje: Pinfold, Pecherová: Velká pardubická a Velká národní liverpoolská: Příběh dvou dostihů; Pecherová: Liverpoolský triumf Karla knížete Kinského

Foto: repro Velká pardubická a Velká národní liverpoolská