Ctěnice a Všetice, zásadní místa rozvoje kariéry Kristýny Nechanické

ikonka

Kristýna Nechanická nevynechala od svých patnácti let účast při mistrovství České republiky. Pod vedením Sergeje Motygina ve Všeticích se dostala do vysokého sportu a za pomocí kvalitních koní dosáhla úrovně T v parkurovém skákání.
27.04.2022 06:30  |  Autor: Vojtěch Kroupa  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB


„Na koně jsem se poprvé posadila, když mi bylo šest let a byli jsem s rodiči na výletě v Boskovicích. Poté, co jsem se poprvé posadila do sedla, tak kamkoliv jsme s rodiči jeli, neustále jsem hledala místa, kde by byla možná jízda na koni,“ zahajuje vyprávění svého příběhu O jezdeckých začátcích Kristýna Nechánická. S koňmi byla blíže a pravidelně spojována od svých deseti let, kdy začala docházet do jezdeckého klubu ve Ctěnicích u pana Neumanna. 
 
Měla jste od začátku podporu jezdecky založené rodiny? 
Moji rodiče nikdy nejezdili, ale mamince se koně odjakživa moc líbili a moc mě v tom podporovala. Dokonce se na začátku mého ježdění také párkrát vyšplhala do sedla, brzy toho však nechala a zůstala jen v roli pozorovatele.
 
Které jezdecké disciplíně se věnujete nejvíce a jaké výkonnosti jste v ní dosáhla? Vyzkoušela jste i některá další jezdecká odvětví? 
Od začátků mého ježdění mě nejvíce lákal a bavil parkur. Ihned po získání jezdecké licence jsem začala soutěžit v parkurovém skákání, zůstala u toho až dodnes a díky mým skvělým koním jsem v této disciplíně dosáhla úrovně T. K závodním ambicím v drezuře mě to nikdy netáhlo, přesto se této disciplíně snažím pilně věnovat při přípravě svých koní. 
 
Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? Který kůň s vámi překonal vaši první oficiální soutěž a kde k tomu došlo? 
Moje první závodní zkušenost byla ve Ctěnicích na křížkovém hobby parkuru. Moje tehdejší první kobylka Rozinka se hrozně bála malého poníka, který s námi byl na společném opracování, a tak mě zdárně odložila přesně před tribunou, kde seděla celá naše rodina. Poté, co poník opustil kolbiště a šlo se „naostro“, absolvovala jsem celý parkur čistě jako největší profík. Právě s ní jsem prožila mé jezdecké začátky jak v hobby soutěžích, tak i později v soutěžích oficiálních.
 

Psali jsme: Dvorská: Do drezury jsem se zamilovala při první stáži v Nizozemsku

 
Která jiná místa a jezdecké areály jste dále využívala a působila v nich? 
Po jezdeckých začátcích ve Ctěnicích jsem se přestěhovala asi na necelé dva roky na Císařský ostrov. Poté jsem se za svým tehdejším trenérem Sergejem Motyginem přestěhovala až do středočeských Všetic, kde jsem strávila neuvěřitelných, a hlavně nezapomenutelných osm let. Kromě areálu, kde jsem měla ustájené své koně, to byl především po mnoho let můj druhý domov. Poté jsem šla na necelé dva roky do Čisovic, kde jsem působila v úplných prvopočátcích tohoto areálu. Posledních pět let jsem strávila s koňmi v jižních Čechách.
 
Kdo vás jezdecky zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? Komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla?  
Ze všeho nejvíc vděčím určitě Sergeji Motyginovi. Především proto, jak velkou trpělivost se mnou měl. Pod jeho vedením jsem se za jeden jediný rok posunula od parkurů stupně ZL do parkurů ST. Dále nemůžu zapomenout na spousty dalších trenérů, od kterých jsem se hrozně moc naučila. Byli to Bára Tomanová, Ladislav Arient, drezurní přípravě se přes zimu věnuji s Danielou Křemenovou a v neposlední řadě musím zmínit svou aktuální trenérku Sandru Tomaidesovou, která mě dokáže „vyhecovat“ k maximálnímu výkonu.
 
Zmiňovala jste, že hodně zkušeností jste získala ve všetické stáji. Přicházely v té době zásadní úspěchy vaší kariéry?
Ano, je to přesně tak. Jsem vděčná za to, že jsem se mohla zúčastnit spousty mezinárodních závodů. Od mých patnácti let jsem také zatím žádný rok nevynechala účast při mistrovství České republiky. Z juniorského šampionátu jsme si přivezli se středočeským týmem i dvě týmové stříbrné medaile, na to vzpomínám moc ráda. Pokaždé jsme měli opravdu skvělý tým.
 
Na které koně vzpomínáte nejraději? Je pro vás některý z nich nejvíce výjimečný nebo dokonce životní?
Velmi ráda vzpomínám na všechny své koně, ale pravdou je, že pár jich bylo opravdu hodně výjimečných. Například to byl Fanal, který mě přenesl přes všechny mé první vyšší soutěže a nikdy mě v ničem nenechal. A když jsem za něj po letech hledala náhradu a myslela si, že takového koně už nikdy mít nebudu, tak přišel Chesto. Jeho můžu prozatím rozhodně označit za toho životního. 
 
Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? 
Z počátku mé jezdecké kariéry bylo vždy mou nejvyšší ambicí účast a dobré umístění na republikovém mistrovství. Dalo by se říci, že to se nezměnilo, ale dnes jsou pro mě na prvním místě hlavně zdraví a psychická pohoda mých koní. Vše ostatní už je jen bonus navíc. 
 
Foto: poskytla Kristýna Nechanická