Cesta plná výkyvů. Po dlouhé pauze ohlásil Jan Bardon návrat do sedla

ikonka

Příprava koní a trénování svěřenců jsou nyní hlavní životní náplní Jana Bardona. Po sedmileté pauze znovu našel chuť k návratu do sedla a nyní má s hřebcem Concoretem velké sportovní ambice. Dokonce sní i o účasti na mistrovství Evropy.
29.04.2022 11:30  |  Autor: Vojtěch Kroupa  |  Rubrika: Sport  |  
DOPORUČUJEME
| FANCLUB


Trenér a parkurový jezdec Jan Bardon se dostal do jezdeckého prostředí díky své sestře a tátovi. Sestra Kateřina nejprve začala jezdit do Hořovic na tréninky k Václavu Opatrnému a později tento sport a jezdecká vášeň pohltila i dalšího člena Jezdeckého centra Bardonov. Jan Bardon však jezdectví nebral jako své poslání hned v počátcích. Životním stylem se stalo až s odstupem času.  
 
Kdy nastal ten zlom a vy jste se rozhodl, že se budete jezdectví také naplno věnovat? 
Já jsem se koním původně spíše věnovat naplno nechtěl. Dělal jsem bojové sporty, jezdil jsem motokros a hrál jsem fotbal a koně jsem postupně dostával pod kůži prostřednictvím své sestry. Jistý zlom přišel po jednom našem návratu z dovolené ve Španělsku, když mi bylo asi pět let. Posadili mě na velkého koně a já jsem samozřejmě hned spadl a zlomil jsem si klíční kost. V tu chvíli jsem si řekl, že takhle by to nešlo, že to prostě dokážu. 
 
Jak tedy později celý váš rozvoj postupoval? 
Největší zlom nastal asi v roce 2001, kdy jsem jezdil naše koně každý den a dostal jsem poté už i svého vlastního. Pod vedením mého táty a pana Jiřího Pecháčka jsem byl za tři měsíce schopen složit Zkoušky základního výcviku jezdce a po obdržení závodní licence už se to vyvíjelo sportovně dál. 
 
Následovalo sbírání vašich prvních závodních zkušeností. Jak na tuto dobu vzpomínáte? 
V Herouticích jsem složil zkoušky a tím můžu říct, že jsem zahájil svou jezdeckou kariéru. Nicméně v mých patnácti letech přišel další zlom a s jezděním jsem na nějakou dobu přestal. K návratu do sportu došlo po sedmileté pauze, ve dvaadvaceti letech jsem díky své přítelkyni opět našel cestu ke koním a dodnes už je to má hlavní životní náplň. 
 

Psali jsme: Jan Bardon: Concoreto se u mě hned držel a choval se velmi přátelsky

 
Jak probíhal váš návrat do sedla?
Většinou to bylo tak, že sestra měla ve stáji nějaké zlobivé koně, které nikdo nechtěl jezdit. Já jsem vždycky přišel, sedl jsem na ně, odjezdil, koně fungovali a potom jsem si zase šel po svých. Řekl jsem si, že tedy tomu opět dám šanci a zase začnu sportovat. Táta si vždycky přál, abychom se sestrou jezdili spolu a drželi naší rodinnou týmovou stáj. Nakonec to tak dopadlo. Táta mi nabídl ježdění svého pětiletého valacha se schopností do 130 centimetrů, takže jsem začal opět naplno využívat naše domácí sportovní zázemí a postupně jsem připravoval koně do sportu. 
 
Co dále je nyní náplní vaší práce kolem koní?
Jezdím si koně své i mých klientů. Mou aktuální stájovou jedničkou je kvalitní hřebec Cncoreto, jenž je v majetku Josefa a Renaty Benešových. S ním se nyní účastním obtížných parkurů i na mezinárodní úrovni. Intenzivně trénuji své svěřence a dostávám koně do výcviku, k prodeji a k jejich případné nápravě.
 
Zmínil jste pana Jiřího Pecháčka, jakožto jednoho z vašich trenérů. Kdo dále vás ještě jezdecky vzdělával? 
Další jezdecké zkušenosti jsem získával od Petra Perníčka. Ten mi dával opravdu velikou školu a dále jsem trénoval nějakou dobu s panem Petrem Švecem. Po mém návratu k ježdění jsem se přidal k sestře a mým trenérem se stal Jaroslav Jindra a teď poslední tři sezony se připravuji s Janem Pileckým.  
 
Čeho byste rád dále dosáhl a jaké jsou vaše plány ve sportovní kariéře? 
Rád bych nasbíral co nejvíce sportovních úspěchů, dokud na to budou podmínky a možnosti. Plánuji v této sezoně objíždět kola Českého skokového pohárů a mým cílem je dostat se do finále tohoto seriálu. Pokud bych se měl podívat ještě trochu dál do budoucnosti, tak mým snem je startovat mezi jednotlivci na mistrovství Evropy. 
 
Foto: poskytl Jan Bardon