Nezvykle dlouhý víkend má za sebou žokej Filip Minařík, který na nový rok zahájil tříměsíční japonské angažmá. Kvůli pondělnímu státnímu svátku se na závodišti Nakajama konal třídenní mítink a rodák z Radotína slavil hned v úvodní den první letošní vítězství.
V "pískovém" dostihu na 1800 metrů se s čtyřletým Train Trainem prosadil na japonské poměry až nezvykle lehce - o čtyři délky. "To vítězství bylo hodně suverénní. Vytěžili jsme z dobrého startovního čísla, které mu vyhovovalo, a zároveň tam nebyl žádný tlak Train Train byl podle sázkových kursů až osmá šance," řekl Minařík serveru Jezdci.cz.
"Měl jsem velkou radost, že se to podařilo. Bylo to totiž jediné rito za celý víkend, kde jsem měl reálnou šanci na vítězství," dodal.
Český žokej si díky tomu zase po čase užil japonskou dekoraci vítězů, při níž jezdec drží startovní číslo svého koně a při návratu do vážnice se dlouze podepisuje zástupům místních fanoušků.
"Vyhlašování probíhá po každém dostihu. V rámcovém programu jezdec jen drží číslo, po stakes dostihu ještě stojí na stupínku a dostane pohár, který pak ale musí vrátit. Všechno to trvá poměrně krátce, aby bylo dost času se podepsat fanouškům," popisuje Minařík.
Letošní zima? O dírku těžší
Většina jeho ostatních koní patřila o víkendu do druhého sledu a mezi outsidery. V praxi se tak zatím potvrzuje předpoklad, že třetí japonský pobyt nejúspěšnějšího českého žokeje bude sportovně zřejmě nejtěžší.
"Je to letos o dírku těžší, protože japonské dostihy v listopadu a prosinci vyrabovali špičkoví zahraniční žokejové jako Frankie Dettori, Oisin Murphy nebo Christophe Soumillon, takže si nás cizince v dostizích ostatní hodně hlídají. A realita je, že se člověk momentálně nedostane na tak dobré koně," vysvětluje Minařík.
Minulý víkend přihlížel vítězným sériím úřadujícího britského šampiona Oisina Murphyho a v Japonsku dlouhodobě působícího Francouze Christophe Lemaira. "Oisin vyhrál Japan Cup a představuje úplně jinou ligu, Christophe je tady doma. S nimi nemá smysl se poměřovat," komentuje to Minařík.
Na nějakou větší výměnu dojmů s ostatními zahraničními žokeji v týdnu mezi dostihy není čas. "K Oisinovi je to 70 kilometrů vlakem a potkáme se jednou týdně na tréninku. A Lemaire je 300 kilometrů daleko, toho vidím jen někdy na dostizích. Tady se žije dost separátně," vysvětluje.
Šance pro Bauyržana Murzabajeva
Tři dostihové dny za sebou znamenaly také třídenní soustředění v žokejské izolaci před startem. Pro Minaříka je ve slavné "karanténě" nejtěžší absence kontaktů s rodinou a domovem.
"Samotné ježdění není problém, ale být třetí den zavřený, na to nejsme úplně zvyklí. Obnáší to žádný internet a žádné zprávy venku. Kdyby začala třetí světová válka, tak se to ani nedozvím," vtipkuje.
Během aktuální zimy se těší zejména na domluvenou návštěvu Bayuržana Murzabajeva. "Máme to naplánované, jako německý šampion má reálnou šanci dostat tady licenci. Obnáší to ale spoustu papírování, menežování a další práce. Proto je důležité, aby se sem přijel podívat, představil se a nastavila se komunikace pro budoucnost. Příští rok může v Japonsku klidně dva měsíce jezdit, ale vyžaduje to množství práce," dodává Minařík.
Foto: Manabu Miura
