Vždy, když vstoupil hřebec Totilas do drezurního obdélníku, byl to pro diváky výjimečný zážitek. Vraník pro ně byl ikonou. A byl také hlavním hrdinou rekordního a zároveň kontroverzního prodeje, který na konci roku 2010 rozvířil vody světové drezury.

 

Holandský teplokrevník Totilas se narodil v roce 2000, jeho chovateli jsou Jan Schuil a Anna Schuil-Visser z nizozemského Broecksterwaldu. Otcem vraníka je trakénský hřebec Gribaldi, matka Lominka je po Glendale.

 

Už jako pětiletý zaujal na mistrovství světa mladých koní ve Verdenu. Tehdy ho prezentovala Jiska van den Akker a obsadili spolu čtvrté místo. Hned v následující sezoně se však spojil s nizozemským reprezentantem Edwardem Galem, když ho získal majitel Cees Visser pro investiční skupinu Moorland. Pod jménem Moorlands Totilas dobyl světová pódia.

 

 

Edward Gal v něm viděl potenciál okamžitě. „Od začátku jsem věděl, že v něm je hodně talentu a byl jsem šťastný, že jsem ho mohl jezdit,“ nechal se slyšet. S tím souhlasí britský olympijský medailista Carl Hester: „Viděl jsem ho závodit jako mladého ještě před tím, než se s Edwardem dostali do úrovně Grand Prix, a spadla mi čelist až na zem. Ještě několik dní potom jsem o něm mluvil,“ líčí Hester.

 

Pozornost širší veřejnosti upoutali v roce 2008, kdy začali vítězit v soutěžích velké rundy, ale největší triumfy přišly o rok později. V sezoně 2009 totiž vybojovali zlato na nizozemském národním šampionátu a hlavně zazářili na mistrovství Evropy ve Windsoru. Gal si díky Totilasovi odvezl zlato z freestylu, v němž přepsal tehdejší světový rekord. Ačkoliv v současnosti už patří nejvyšší známka dosažená v Grand Prix Kür dvojici Charlotte Dujardin a Valegro, byl to právě Edward Gal s Totilasem, kdo vůbec poprvé pokořil hranici devadesáti procent. Rozhodčí jim ve Windsoru dali hodnocení 90,750 procenta.

 

 

O pár měsíců později, v prosinci 2009 při Světovém poháru v Londýně, zajeli volnou Grand Prix dokonce za 92,300 procenta a druhou dvojici za sebou nechali s rozdílem deseti procent. 

 

Následovalo první místo ve finále Světového poháru, které se konalo březnu 2010 v s´Hertogenbosch a vše směřovalo ke Světovým jezdeckých hrám v Kentucky. A tady přišel další vrchol kariéry. Gal s Totilasem se stali první dvojicí v historii, která vyhrála tři mistrovské tituly, když ovládla obě individuální úlohy a byla také součástí zlatého týmu.

 

 

Jestli někdo hádal, že Gala čeká s teprve desetiletým Totilasem zářná budoucnost, zažil na podzim roku 2010 překvapení. Totilas byl prodán. Do své stáje ho získal německý jezdecký magnát Paul Schockemöhle. Gal se nechal slyšet, že je to pro něj zcela zdrcující rozhodnutí. Když se ho po skončení her v Kentucky ptali na možný prodej Totilase, o němž už se začalo šuškat, důrazně to popřel. „Tyto drby jsem také slyšel, ale není to pravda. Nic se neděje,“ řekl tehdy. 

 

Jenže prodej opravdu proběhl. „Jsem absolutně zdrcený, cítím se, jako by mě zasáhl blesk,“ okomentoval situaci nizozemský reprezentant. Oficiální vyjádření majitele bylo, jak jinak, diplomatické. „Hry v Kentucky byly jistě emotivní a byly jedním z vrcholů, ale nemůžeme pokoušet štěstí a také nemůžeme ignorovat zájem o tohoto hřebce. Pro Edwarda to není snadné, ale chápe to,“ stálo v prohlášení Ceese Vissera.

 

Drezurní fanoušci byli v šoku, a šokující byla tehdy i částka, jejíž výše prosákla z kuloárů. Němec měl koupit vraníka přibližně za deset milionů eur.

 

 

S odstupem času lze říct, že šťastný tah pro Totilase to nebyl. Hřebce začal jezdit Němec Matthias Alexander Rath a v první společné sezoně se ve tří a čtyřhvězdových CDI drželi na špičce. Ve světové konkurenci na šampionátech FEI však německý jezdec Galovy kvality nahradit nedokázal. Na mistrovství Evropy 2011 v Rotterdamu byli Rath s Totilasem součástí stříbrného týmu a v individuálních soutěžích brali čtvrté a páté místo. 

 

Na dalších vrcholných akcích měly jejich výkony sestupnou tendenci. Velký cíl, olympiádu v Londýně, minuli kvůli nemoci jezdce úplně, a následovala řada zranění koně. Od jara 2012 dva roky vůbec nestartovali na mezinárodních závodech, aby se vrátili nejprve „zlehka“ na CDI3*. Záblesk někdejší výkonnosti přineslo CDIO5* v Cáchách 2014, když vyhráli Grand Prix a Grand Prix Special. 

 

 

Jenže byly to opět Cáchy, kde se nakonec vraníkova kariéra uzavřela. Posledním umístěním na stupních vítězů bylo třetí místo v rámci družstva při mistrovství Evropy 2015, dvojice však v individuálním hodnocení zapsala jediný výsledek, a to až ve čtvrté desítce. Pak ze šampionátu odstoupila, Totilas totiž trpěl bolestmi. Kariéra spěla ke konci. Jeho jezdec na podzim 2015 oznámil, že plemeník odchází ze sportu kvůli vleklému zánětu kosti v kopytě.

 

 

14. prosince 2020 obletěla svět zpráva, že legendární hřebec už není. Uhynul ve dvaceti letech v důsledku několika po sobě jdoucích těžkých kolik. Edward Gal byl zničený, jejich vztah byl skutečně výjimečný. Ošetřovatelka Totilase Vanessa Ruiter jednou řekla: „Totilas vyhlíží Edwarda celý den, zbožňuje ho. Když ho zaslechne, nastraží uši a rozhlíží se, odkud přijde. Je to speciální vztah.“

 

Po drezurních obdélnících se pohybují potomci tohoto fenomenálního koně. Právě Edward Gal sedlá dva jeho syny. S devítiletým hřebcem Glock´s Total Us absolvoval olympijské hry v Tokiu a ve finále dojel šestý. Nadějný je také desetiletý Glock´s Toto Jr. N.O.P., s nímž loni vyhrál mistrovství Holandska, když zajel stejný freestyle, který kdysi jezdíval právě s Totilasem.

 

Zdroj: FEI, Eurodressage, Horse and Hound

 

Foto: Dirk Caremans / FEI