Je to jeden z nejúspěšnějších koní v drezurní historii. V devadesátých letech minulého století to byl Gigolo v sedle s Isabell Werth, kdo dokázal každou soutěž udělat napínavější. Rivalita Gigola a Werth s další legendou, Anky van Grunsven s Bonfirem, dováděla každou úlohu téměř k dokonalosti.

 

Hanoverský ryzák Gigolo se narodil v roce 1983 u chovatele Horsta Klussmanna. Jeho otcem byl Graditz a dědem ze strany matky byl plnokrevný Busoni. V šesti letech ho objevil Uwe Schulten-Baumer, který v té době trénoval mladou, teprve dvacetiletou, jezdkyni. Nebyl jí nikdo jiný než Isabell Werth. Právě Schulten-Baumer jí přesvědčil, aby to s Gigolem zkusila a dal tak vzniknout partnerství, které trvalo dlouhých dvacet let.

 

Isabell zpočátku z Gigola unešená nebyla. Chvíli před tím, než se na něj ve Warendorfu poprvé posadila, zkoušela ještě jiného koně. Jmenoval se Whiskytime, byl starší a mohutnější než Gigolo. „Kromě rozdílu v kohoutku, kdy jsem po přesednutí na Gigola klesla asi o osm palců, se přede mnou tyčil úzký, překvapivě dlouhý a zcela neosvalený krk. Cítila jsem se, jako bych seděla na odpalovací rampě. Krásný Gigolo? Tehdy ani náhodou,“ vzpomíná Isabell ve své autobiografii. Co se týká ryzákovy povahy, bylo však toto setkání pro Isabell velkým štěstím.

 

Isabell Werth se s Gigolem představila po třech letech spolupráce na olympijských hrách v Barceloně. V individuální soutěži získala stříbro. Tehdy jí porazila týmová kolegyně a hvězda světových obdélníků Nicole Uphoff s Rembrandtem. Obě byly také součástí vítězného družstva, takže Werth si ze Španělska odvezla i zlato. Těsně pod stupni vítězů dojeli mezi jednotlivci Holanďanka Anky van Grunsven a Bonfire.

 

Na další olympiádě v Atlantě už Isabell a Gigolo nenašli přemožitele ani v jedné soutěži. Isabell se na krku leskly dvě zlaté medaile. Anky s Bofirem jim šlapali na paty a obsadili druhé místo. V Sydney v roce 2000 si pak role vyměnily, a nejvyšší příčku obsadila nizozemská dvojice, když Isabell s Gigolem byla druhá.

 

Isabell nasbírala s Gigolem obrovskou kolekci cenných kovů. Kromě šesti medailí z olympiád vybojovala šestkrát zlato a jednou stříbro při Světových jezdeckých hrách v Haagu a Římě. Na mistrovství Evropy neprohrála s tímto valachem nikdy. Startovala celkem na čtyřech šampionátech mezi lety 1991 a 1997 a pokaždé dominovala v soutěži jednotlivců a zároveň nebylo nikdy poraženo ani německé družstvo.

 

Oficiálně se Gigolo rozloučil s kariérou v roce 2000 v říjnu při halovém mítinku Stuttgart German Masters. Když v roce 2009 uhynul, bylo mu 26 let. Celý sportovní „důchod“ prožil u své jezdkyně.

 

Isabell Werth jezdila za svou úspěšnou kariéru řadu špičkových koní. Ať už to byl Satchmo, či v posledních letech klisny Bella Rose a Weihegold, hanoverský valach Gigolo má však u ní zvláštní postavení. „Doprovázel mě přes dvacet let mého života. Byl to můj učitel, sportovní partner a kamarád. Jsem moc vděčná za jeho spolehlivost a ochotu závodit,“ uvedla Isabell, když se s Gigolem loučila.

 

Foto: FEI

 

Zdroj: FEI, Wikipedia, Four Legs Move My Soul: The Authorized Biography