Pravidelně jezdit Barbora Matyášová začala ve svých jedenácti letech. Bude to tedy v jejím případě už přes dvacet let působení v jezdeckém a také sportovním prostředí.
„Já koně miluji úplně od malička, nikdy jsem se nerozhodovala jestli u tohoto sportu zůstanu, bylo to pro mě vždy zcela jasné,“ doplňuje sama drezurní jezdkyně, která si na svůj úplně první kontkat s koňmi přesně nevzpomíná, ale jisté je, že s výcvikem začala na ponících ve stájích TJ Moravan v Brně, kde tenkrát ještě byli školní koně.
Které jezdecké disciplíně se věnujete nejvíce a jaké výkonnosti jste v ní dosáhla?
Věnuji se drezuře, v níž jsem zatím jsem dosáhla výkonnosti T. Za mých mladých let jsem se věnovala také parkuru, ale kvůli zranění jsem musela přestat skákat. Mojí úplně první závodní zkušeností byl překonaný parkur s koněm Argo v Žebětíne v Jezdeckém klubu Eliot.
Která místa a jezdecké areály jste využívala a působila jste v nich se svými koňmi, případně koňmi, které jste měla v tréninku?
Působila jsem v drezurních areálech v okolí Brna a nyní mě najdete v Jezdecké stáji Stará Pošta, jež leží také kousek od Brna.
Kdo vás zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti v průběhu celé kariéry?
Ty nejtěžší drezurní začátky a přerod z parkurového jezdce se mnou absolvovala paní Vojáčková. Poté jsem trénovala s Markétou Vášovou a nyní už delší čas spolupracuji s Emou Kopuletou, se kterou jsem zatím dosáhla své nejvyšší výkonnosti.
Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce?
Jako první zásadnější úspěch vnímám druhé místo na oblastním mistrovství Jižní Moravy v drezuře a umístění při mistrovství České republiky s družstvem. Nejvíce si však v současné době cením loňské mistrovské účasti ve finále jednotlivců.
Na které své koně vzpomínáte nejraději?
Vzpomínat mohu nyní snad jen na svého úplně prvního koně Arga, který mě naučil opravdu mnohé. Další koně, na které bych mohla vzpomínat mám stále v denní péči.
Kteří to tedy akutálně jsou? Představte nám je.
Nyní mám své tři sportovní koně, z toho jeden je již ve sportovním důchodu. Poté je to patnáctiletý lusitán Duque do Pinheiro, jenž je mým parťákem do vyšších soutěží. Vloni jsme se spolu probojovali do zmíněného mistrovského finále v drezuře. Dále vlastním pětiletého westfálského koně Quintera, se kterým máme za sebou pár startů na nižších úrovních a doufám, že máme hlavně ještě všechno před sebou.
Jakým dalším aktivitám se v rámci jezdectví věnujete a jaká je vaše aktuální pozice v tomto prostředí?
Bohužel na další aktivity kromě ježdění mi příliš času nezbývá. Trénuji proto pouze koně, kteří za mnou přijedou do stáje. Věnuji se také řízení provozu naší jezdecké školy, ale osobně děti netrénuji.
Máte za sebou i nějaké zahraniční zkušenosti?
Mám za sebou pár startů v zahraničí a různá soustředění se zahraničními trenéry.
Jak zvládáte propojovat závodění s vlastní pracovní kariérou a rodinným životem?
Někdy to jde těžko. V našem areálu v létě pořádáme svatby a kříží se to se závodní sezonou. Ale když se chce, všechno jde a navíc mám skvělého partnera, který se o provoz areálu i restaurace kompletně stará, abych se moha věnovat koním a rodině.
Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví?
V mých začátích jsem si přála udělat licenci a vyjet na nějaké závody. V našem sportu bych se především chtěla naučit co nejlépe jezdit, drezuře se dá naštěstí věnovat do vysokého věku, když zdraví dovolí. Pokud se k tomu přidají i nějaké závodní úspěchy, zlobit se určitě nebudu.
Foto: Stanislav Pitela / poskytla Barbora Matyášová
