Mistr Švýcarska, bronzový olympijský medailista a držitel zlata z evropského šampionátu, to je jen stručná vizitka švýcarského reprezentanta Pia Schwizera. Letos oslavil šedesátiny. Když ho vidíte v sedle na kolbišti v jakkoliv napínavé situaci, máte pocit, že má nervy ze železa. Nebo že snad žádné nervy ani nemá. To je také věc, která se v souvislosti s jeho kariérou často zmiňuje - silná psychika a absolutní soustředěnost na výkon.

 

Jeho cesta do vrcholového sportu byla dost odlišná od kolegů, kteří vyrůstali v jezdeckých rodinách. Jeho otec byl sice farmář, ale na koních se u nich nikdy nejezdilo. Táta i děda byli toho názoru, že kůň je zvíře, které má pracovat. Na koních se zkrátka nejezdí.

 

Pia ale ježdění lákalo a velký zájem o sport nakonec jeho tátu přesvědčil, aby mu dal šanci. Peníze na dobré koně ovšem neměli. „Nezbývalo mi, než koupit levného koně a pokusit se dostat se s ním výš. Nebyly prostředky, jak vstoupit do vysokého sportu. Nikdy jsem třeba nestartoval na mistrovství juniorů a mladých jezdců,“ popisuje Švýcar, který se v době, kdy mu bylo dvacet let, pohyboval po malých národních závodech s obtížností do 120 centimetrů.

 

„Musel jsem si vystačit s koňmi, které jsem měl. A jezdil jsem opravdu dost složitých koní. Zpětně si myslím, že mi to moc pomohlo,“ vyzdvihuje pozitiva Pius. „Dnes je tlak na to, abyste si vybrali sport hned jako dítě. Já jsem nedělal jen parkury, hrál jsem fotbal a běhal. Vyhrál jsem půlmaraton,“ líčí.

 

 

Pius se vyučil řezníkem. „Byla to první a pragmatická volba. V tom prostředí na farmě jsem vyrůstal, ale chtěl jsem větší svobodu a víc času, než měl můj táta jako farmář. Hodně jezdců v našem regionu, i výborných, pracovalo původně jako řezníci, třeba Willi Melliger,“ vzpomíná Pius s tím, že měl velké štěstí na učňovského mistra, který zároveň obchodoval s koňmi a nechal ho na nich jezdit.

 

Ve věku, v němž dnes někteří skokani vyhrávají mezinárodní pětihvězdové Grand Prix, začal Pius závodit teprve na vyšší národní úrovni. Bylo mu tehdy šestadvacet let, když získal lepší koně. Cesta do reprezentace byla ale ještě hodně dlouhá. „Já se nikdy nevzdávám. Věděl jsem, že přijde den, kdy se dostanu do týmu,“ říká jezdec. V té době zářili ve švýcarské národní sestavě už zmíněný Willi Melliger, Markus Fuchs, Beat Mändli nebo Lesley McNaugth-Mändli.

 

„Bylo to tvrdé prosadit se. Trvalo to hodně let, najezdil jsem tisíce kilometrů po menších závodech po celé Evropě, kam mě pořadatelé přijali. Postupně jsem vybudoval svůj tým a úspěch se dostavil. V roce 2010 jsem dosáhl na post světové jedničky, to mě ujistilo, že jsem postupoval správně,“ popisuje Švýcar, který říká, že se učil tím, že pozoruje zkušené jezdce. Měl ale i trenéry, z nichž si nejvíc váží Achaze von Buchwaldta.

 

 

V roce 2007 se Pius poprvé představil v národním družstvu při seniorském mistrovství Evropy v Mannheimu. Jeho jedničkou tehdy byla holštýnská klisna Nobless M. S ní také o rok později dosáhl jednoho z nejdůležitějších výsledků v kariéře. Byli součástí bronzového týmu na olympijských hrách v Číně.

 

I další z jeho výborných svěřenců byla klisna, a to holštýnská hnědka Carlina. Na otázku, jaký kůň měl na něj během kariéry největší vliv, odpověděl pro Stud For Life takto: „Bez okolků Carlina. Ona byla výjimečná. Měla všechno, obrovské schopnosti, v parkuru byla fenomenální, navíc byla snadno jezditelná a po ničem nikdy nekoukala.“ Startoval s ní třikrát ve finále Světového poháru, přičemž v Ženevě v roce 2010 a o dva roky později v s´Hertogenbosch byli na stupních vítězů. Účastnil se Světových jezdeckých her v Kentucky a také olympiády 2012 v Londýně. Hry byly ovšem poslední akcí dvojice, potom byla hnědka prodána Alexandru Onishchenkovi.

 

Současně s Carlinou měl Pius k dispozici také valacha jménem Ulysse. Belgický hnědák ho dovezl ke zlaté medaili v soutěži družstev při mistrovství Evropy 2009 ve Windsoru. Byl také v tandemu s Carlinou při finále World Cupu 2010 a 2012. Tehdy mohli závodit při tomto mítinku účastníci s dvěma koňmi, takže Ulysse má na umístění v top 3 stejnou zásluhu.

 

Zapomenout nesmíme ani na Toulaga. S oldenburským valachem se objevil dvakrát ve finále World Cupu a reprezentoval Švýcarsko na Světových jezdeckých hrách 2014 v Caen. A těžké parkury absolvoval také s valachem Cortney Cox, jehož mohli diváci sledovat při Global Champions Prague PlayOffs v roce 2019, kdy byl spolu s Piem součástí vítězného týmu Shanghai Swans.

 

 

Výborných koní, kteří prošli rukama tohoto jezdce, je celá řada. Je známý tím, že své svěřence připravuje z nižší úrovně. Jaké je tajemství jeho vysoké úspěšnosti? „Prostě trénuji rád. Nepřijde mi zajímavé koupit hotového koně schopného konkurence na nejvyšší úrovni. Stejně jsem neměl prostředky, abych si mohl pořizovat milionové skokany. Myslím ale, že umím poznat potenciál. Lidé musí umět s koněm pracovat. Někteří si pořídí top koně za majlant, ale sami neumí jezdit. To považuji za úplnou katastrofu,“ popisuje svůj přístup jezdec a trenér.

 

Aktuálně nastupuje Pius do nejvyšších parkurů s Casallinem, Balou Rubinem R a také s francouzským hřebcem Vancouver de Lanlore, s nímž se představil mimo jiné na mistrovství světa 2022 v dánském Herningu. 

 

Zdroj: FEI, Stud For Life, Global Champions

 

Foto: Stefano Grasso / LGCT