Podobné situace, jako je ta, do níž se dostala majitelka hřebečka Clarka, jsou noční můrou každého chovatele. Když se hříbě narodí předčasně, potřebuje intenzivní péči odborníků. I když prognózy dávají naději, že by do budoucna mohlo mít plnohodnotný život, mohou se vyskytnout komplikace. Majitel takového hříběte opakovaně stojí před rozhodnutím, zda vynaložit další finanční prostředky na jeho záchranu, nebo raději vše ukončit. – Nejtěžší je, když srdce radí opak než hlava, která má na paměti limitované rozpočtové možnosti. Jaký postup je správný? Univerzální odpověď neexistuje, a tak musí každý hledat tu svou a věřit, že se rozhodne správně.
To zatím netuší ani chovatelka zmíněného hřebečka plemene Appaloosa. „Když jsem ho našla, hned na první pohled bylo jasné, že se narodil předčasně. Byl malinký, ale jevil známky života. Zavolala jsem paní veterinářku, která je specialistkou na reprodukci koní. Ještě před tím, než dorazila, tak Clark dostal kolostrum. Paní doktorka hřebečkovi dala infuzi a poslala nás na kliniku Equiwell Medical Center k MVDr. Gabriele Macečkové, aby posoudila, jakou má šanci na další přežití,“ říká v úvodu rozhovoru chovatelka Květa Červená.
Další podrobnosti nám prozradila přímo MVDr. Gabriela Macečková, která si Clarka na klinice v Kolči u Kladna převzala do péče. „Clark se narodil předčasně 6. července. Hříbě bylo nalezeno v ranních hodinách ležící u matky ve sternální poloze a projevovalo se čile. Přivolaná terénní veterinářka, která se také specializuje na reprodukci koní, hříbě vyhodnotila jako prematuritní. Mělo však zachované vitální funkce, dobře dýchalo, mělo pěkný sací reflex, takže velkým hendikepem byla hlavně nízká porodní váha. Predikovalo se, že hříbě nebude mít dobře vyvinuté drobné kůstky,“ popisuje základní informace.
Aktuální odhad byl, že hříbě bude vyžadovat zhruba měsíční péči. „Většina takto předčasně narozených hříbat nepřežije ani prvních pár hodin, a to v důsledku toho, že nemají vyvinutý plicní surfaktant a uhynou na hypoxii. Je to takový malý zázrak, že toto hříbě velmi prosperovalo. A právě skutečnost, že mělo chuť a vůli žít, byla důvodem, proč se majitelka rozhodla referovat hříbě k nám. Hříbě jsme přijali 7. července s tím, že jeho klinické vyšetření bylo relativně dobré. Bylo lehce podchlazené, to ale není nic neobvyklého, protože tato předčasně narozená hříbata mají problémy s termoregulací. Udělali jsme krevní testy a test přijetí kolostrálních protilátek, který nedopadl moc dobře. Klisna ještě nebyla na porod připravena a nevyrobila si tak dostatečně kvalitní kolostrum. Hříběti jsme podali plazmu, dali jsme mu infuzní terapii a antibiotickou clonu. Poté jsme provedli rentgenologické vyšetření. Na snímcích byl vidět výrazný stupeň neosifikace kostí. V případě, že by se hříbě pohybovalo kolem matky, tak by došlo ke zborcení aparátu karpálních a tarzálních kloubů,“ přibližuje nastalou situaci paní doktorka.
„Hříbě však bylo velmi vitální a mělo tendenci neustále vstávat. Jediná šance, jak ho nechat dovyvinout, byla ta, že bude tři až čtyři týdny ležet. Vždy po týdnu jsme dělali kontrolní rentgenologické vyšetření, abychom zhodnotili probíhající osifikaci. Ta probíhala zdárně. Oproti prvotnímu rentgenu, kdy na snímku hlezna chyběly téměř všechny drobné kostičky, tak s každým týdnem byly kůstky viditelnější,“ pochvalovala si MVDr. Macečková. Protože hrozilo, že během tak dlouhého času bez pohybu vyvstanou u hříběte komplikace se správnou funkcí plic a peristaltikou střev, vybudovali v Equiwell Medical Centru pro Clarka bazén, v němž se mohl pohybovat bez přílišného zatížení pohybového aparátu.
„Poslední týden jsme se už těšili, že budeme hříbě moci stavět. Pak ale nastaly neočekávané komplikace. U Clarka bohužel došlo k akutní laterální fixaci čéšky čtvrtého stupně. To znamená, že se patela dostala do strany a nejde manuálně vrátit zpátky. Chirurgický zákrok by byl v Čechách na stupni experimentu, což samozřejmě nikdo z nás nechtěl. Kontaktovali jsme proto různé zahraniční kliniky. Na třech z nich nám sdělili, že by byli schopni Clarka operovat. My jsme preferovali Berlín mimo jiné i z důvodu transportní vzdálenosti,“ dodává veterinářka.
Vývojem událostí byla zaskočená i majitelka. „Zranění Clarka znamenalo další rozhodování o nákladné operaci. Podle rentgenů lékaři usoudili, že prognóza je dobrá a operace by neměla být výrazný problém,“ pokračuje Květa Červená. Vše se snažila důkladně konzultovat, aby se mohla co nejlépe rozhodnout. „Hovořila jsem i se zahraničními odborníky. Důležité pro mě bylo, jaká je pravděpodobnost, že operace dopadne dobře a jaká je prognóza, že kůň bude mít plnohodnotný život.“
Před několika dny se nechala přesvědčit, že by bylo dobré založit sbírkový účet na platformě Donio.cz a pokusit se oslovit veřejnost, zda by finanční dopad v rámci solidarity zmírnila. „Samozřejmě vždy by člověk měl mít co největší rezervu pro podobné případy. Předpokládané náklady na léčbu byly v řádu desítek tisíc korun, což je zcela akceptovatelné. Pak při komplikaci s čéškou se náklady výrazně zvýšily, a tak mi bylo nabídnuto, zda bych souhlasila se založením sbírky. Já sama pravidelně na různé sbírky přispívám, ale touto cestou jsem o nic žádat nechtěla. Přinutilo mě k tomu jen to, že on je takový bojovník a je šance ho zachránit,“ svěřuje své pocity paní Květa.
Zhruba po týdnu se od stovky dárců vybralo na platformě Donio.cz pod titulkem „Předčasně narozený hřebeček Clark“ necelých čtyřicet pět tisíc korun. Sbírka by měla trvat dva měsíce. „Všem dárcům moc děkuji. Jsem vděčná za veškerou podporu i od lidí, které vůbec neznám. Clarka čeká v úterý zmíněný chirurgický zákrok na berlínské klinice. Věřím, že vše dobře dopadne,“ dodává Květa Červená.
Nezbývá než doufat, že se operace podaří a Clark bude brzy v takovém stavu, aby se s matkou mohl vrátit do svého stáda. Zda se najde dostatek přispěvatelů, kteří by chtěli majitelce pomoci zmírnit finanční dopady, je asi podobně nejisté. Komunita jezdců a chovatelů koní však již několikrát dokázala, že dokáže držet při sobě a vzájemně si v těžkých chvílích vypomůže. Snad bude mít celý tento příběh šťastný konec ze všech úhlů pohledu.
Foto: Eliška Váchalová
