V jezdeckém prostředí se Blanka Vajrychová pohybuje od deseti let, kdy se sestrou začala navštěvovat Jezdecký klub Doubravice u Teplic. „Zde jsem se naučila prvním začátkům jízdy na koni a péče o koně. Asi po roce jsme odešly do soukromé stáje, kde jsme měly se ségrou ustájeného našeho koně Hamleta. Tady to byl spíše takový freestyle v lese a po loukách a naši rodiče rozhodli, že pokud se tomu chceme věnovat, tak pořádně pod odborným vedením, aby ten trénink měl smysl,“ vzpomíná Blanka. 

 

Za toto rozhodnutí je svým rodičům dodnes vděčná. Ve čtrnácti letech se tak obě dvojčata přesunula do Jezdeckého klubu Roudníky, kde začala spolupráce s panem Milošem Steinem a pod jeho vedením se Blanka dostala i do oficiálního jezdeckého sportu.

 

Přiblížíte nám, jak postupně vznikalo spojení vás a koní a proč jste se rozhodla zůstat u tohoto sportu?

Koně jsem měla ráda odmalička. Rodiče jsme se ségrou vždycky prosily o svezení se na koních na různých akcích. Malovaly jsme si doma koně, četly knížky o koních, až už to naši s námi nemohli vydržet a vzali nás do Doubravic.

 

Asi každý, kdo se jezdeckému sportu věnoval, nebo věnuje, ví, že je to krásný, ale náročný sport. Že výkon dvojice není jen o jezdci, ale i o koni, že každý kůň potřebuje něco jiného a že vaše rozpoložení dokáže negativně nebo pozitivně ovlivnit i vašeho koně. Že je to sport o trpělivosti, vytrvalosti a budování si partnerství a důvěry mezi jezdcem a koněm. Toto všechno jsou pro mě důvody, proč jsem rozhodla zůstat u jezdeckého sportu.

 

Vybavíte si ještě svůj úplně první kontakt s koňmi?

Můj první kontakt s koňmi byl asi na různých poutích, kde jsme se vozily se sestrou do kolečka. Jezdecké začátky pak probíhaly v Jezdeckém klubu Doubravice. Nejvíce jsem se toho naučila s příchodem do Jezdeckého klubu Roudníky, tam začala spolupráce s panem Milošem Steinem.

Za přivedení ke koním vděčím určitě rodičům, kteří nás podporovali v tomto sportu, ačkoliv jsme byly tři děti.

Za udržení u koní a naučení se k nim přistupovat s pokorou a trpělivostí, vděčím panu Steinovi.

 

Nejčastěji býváte viděna v parkurových kolbištích. Je to vaše hlavní jezdecká disciplína? 

Ano, mou hlavní disciplínou, které se věnuji, je parkurové skákání, v němž jsem dosáhla výkonnosti ST** a účastnila se mistroství České republiky v této disciplíně. Z ostatních disciplín jsem se s plemenným hřebcem Sterngold a klisnou Amediana Obrok v loňském roce zúčastnila drezurních závodů do stupně L a S. Jednou jsem se účastnila závodů ve všestrannosti v obtížnosti ZK s pětiletou haflingerkou Randy Obrok a skončily jsme páté. Jsem ráda, že jsem si vyzkoušela i jiné disciplíny, ale parkur u mě bude vždy na prvním místě.

 

Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? 

Své první závody jsem absolvovala na koni Hamlet a myslím, že jsem závod nedokončila. Tehdy jsem to obrečela, nicméně pan Stein mi řekl, že je důležité se nejdříve naučit prohrávat, a to vyhrávání pak přijde samo.

 

Která místa a jezdecké areály jste využívala a působila jste v nich se svými koňmi nebo koňmi v práci?

Mé začátky probíhaly ve zmiňovaném JK Doubravice, poté v soukromé stáji v Přítkově a od čtrnácti let dále v JK Roudníky. Od roku 2019 jsem jezdec Farmy Sixta, s.r.o.

 

 

Už jste hovořila o panu Miloši Steinovi, jakožto o osobě, která vám toho hodně předala. Co vše jste se při této spolupráci naučila?

Nejzásadnější vliv na mou jezdeckou kariéru a přístupu ke koním měl a dodnes má skutečně pan Miloš Stein. Od začátku mě vedl k tomu, že každý kůň je jiný a v rámci tréninku potřebuje individuální přístup. To on mě naučil, jak přistupovat a pracovat s mladými koňmi a postupně je chystat pro sport, aby to pro ně nebylo stresující.  Vždy mi kladl na srdce, že kůň není sportovní náčiní, ale měli bychom si být „parťáky“. Pan Stein je pro mě jezdeckým vzorem.

 

Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce?

Myslím, že zásadnější úspěchy se začaly dostavovat s Ditou. A ona byla strůjce mé kariéry a úspěchů. Nejvíce si však cením toho, pokud mladí koně, se kterými pracuji, se od obsednutí zlepšují a stoupají ve své výkonnosti. 

 

Na které své koně vzpomínáte nejraději?

Nejvíce vzpomínám na klisnu českého teplokrevníka jménem Dita po 510 Balzac s.v.. Klisnu, kterou odchoval a celou její sportovní kariéru vlastnil pan Stein. Spolu s Ditou jsme se pod dohledem pana Steina od sebe vzájemně učily od jejího obsednutí, hobby parkurů až po parkury stupně ST** a mistrovství republiky v parkurovém skákání. Dita nyní působí v chovu rodiny Sixtových. Na svět již přivedla dvě hříbata. Od pana Steina mám ještě na ježdění Dity pravého bratra Benedica. Letos již čtrnáctiletý valach, který také dosáhl stupně ST a v loňském roce se vrátil po zranění opět do sportu.

 

Další kůň, kterého bych ráda představila je Royal Banana Obrok po Russel II. Osmiletý valach z chovu rodiny Sixtových. Je to velký, silný kůň s neskutečným skokovým potenciálem a je to jeden z nejlepších koní, na kterém jsem seděla. Banán, jak mu doma říkáme, je strašně hodný, ale zároveň citlivý kůň, je dobře jezditelný. Jediný jeho problém je křižování, které se nám postupnou prací daří odstraňovat. V loňském roce absolvoval první parkury stupně ST.

Ze zástupců plemene hafling bych ráda zmínila Amedianu Obrok po Walzertraum. To je první hafling, se kterým jsem pracovala od jejich začátků až po mistroství Evropy v parkurovém skákání. Vždy se snaží vyhovět svému jezdci.

Z haflingů nesmím opomenout plemenného hřebce Sterngolda po Sternwächter, který vyniká svým skokovým stylem a pohybem. Vloni absolvoval svou první sezonu a prezentoval se jak v parkuru do stupně Z, tak v drezuře do stupně S.

 

Máte nyní i některé koně ve svém majetku?

Vlastního koně nemám. Všechny koně, se kterými se prezentuji na závodech, nebo pracuji jsou v majetku rodiny Sixtových, jen valach Benedico je v majetku Miloše Steina. S Benedicem jsme se po zdravotní pauze vrátili do stupně ST.  

 

Jakým dalším aktivitám se v rámci jezdectví věnujete a jaká je vaše aktuální pozice v tomto prostředí?

V rámci své pracovní pozice se věnuji obsedání a výcviku mladých koní, přípravě koní do sportu pod dohledem pana Steina. Dále také tréninku dvou dětí, které k nám dochází do stáje pomáhat. Prodej koní řeším pouze v případě, pokud se u nás ve stáji nějaký kůň prodává, a to převážně z pohledu předvedení.

 

Máte za sebou i nějaké zahraniční zkušenosti?

Ze zahraničních zkušeností bych zmínila účast na Mistroství Evropy 2021 plemene hafling v parkurovém skákání v rakouské Stadl Pauře s klisnou Amediana Obrok, kde jsme se po rozeskakování umístily na skvělém druhém místě v poměrně početné startovní listině, kde bylo více než šedesát koní.

 

Jak zvládáte propojovat závodění s vlastní pracovní kariérou a rodinným životem?

Dříve jsem pracovala jako fyzioterapeut a po práci jezdila. I studium jsem si přizpůsobila k tomu, abych mohla pořád jezdit a závodit, ačkoliv to občas bylo dost náročné. Momentálně se jezdectví stalo mojí hlavní pracovní náplní. Mohu se tak plně věnovat přípravě na závody a samotnému závodění.

K fyzioterapii se jednou určitě vrátím, ale ráda bych se ještě pár let věnovala jezdectví na této úrovni.

 

Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? 

Ráda bych dobře prezentovala svěřené koně na závodech. Jsem ráda, když se koně výkonnostně posouvají nahoru. Mým snem je se posunout do obtížnosti T v parkuru.

 

Foto: Aneta Novotná, Katka Mišková / poskytla Blanka Vajrychová