Chantal Nová se dostala ke koním již ve svých pěti letech. Postupně zjišťovala, o čem jezdecký sport je a svou aktivní sportovní kariéru zahájila o pět let později. „První posazení na koně si nevybavuji. Řekla bych, že mě to ke koním táhlo již od útlého věku. Pamatuji si, že jsem často o letních prázdninách chodívala jezdit do různých stájí v našem okolí. Velikou podporovatelkou byla moje maminka, jež se mnou u koní zůstala dodnes a stále mi pomáhá. Oba rodiče mi vlastně vždy byli a jsou velkou oporou. Po absolvování jezdeckého tábora v Sobotovicích jsem věděla, že bych se koním chtěla věnovat, skončila jsem tedy s tenisovou kariérou a začala jezdit pravidelně. To byla cesta, která vedla rodiče ke koupi mého prvního koně Kyma,“ vzpomíná na své jezdecké začátky Chantal Nová. 

 

Věnujete se vaší disciplíně od vašich jezdeckých začátků? Vyzkoušela jste někdy i jinou jezdeckou disciplínu? 

Ano, této disciplíně se věnuji od prvních momentů. Po první skokové hodině se Zoltánem Tóthem jsem věděla, že mě skákání baví a začala tréninky absolvovat pravidelně. Parkur mě naplňuje a nedokážu si představit se koním nebo parkuru nevěnovat.

 

Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody? S jakým koněm to bylo? 

Své první oficiální závody jsem prožila s mým prvním koněm Kymem a bylo to v Našiměřicích. Jela jsem soutěž stupně ZM a obsadila hned druhé místo, z čehož jsme byli velice mile překvapeni. Předcházelo tomu ještě pár hobby závodů a na ty oficiální jsem se moc těšila.

 

Kdo vás ve vaší jezdecké kariéře nejvíce ovlivnil? Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste prozatím dosáhla?

Za všechny své úspěchy vděčím svým trenérům Zoltánovi a Zdeničce Tóthovým, kteří mě nejdříve jezdili trénovat do stáje v Sobotovicích. Později jsme se přestěhovali do jejich stáje v Dobročkovicích, v níž působím a připravuji své koně dodnes. 

 

Kolik koní vám již prošlo pod rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte?

Mým prvním koněm byl již zmiňovaný Kym a poté jsme pořídili klisnu Lady. Tyto dva koně bych označila za mé učitele. Byli to velmi zkušení koně, kteří mě nikdy v ničem nenechali. Následně jsme zakoupili Quissiniho, s nímž jsem si poprvé vyzkoušela parkur vysoký 130 centimetrů a nyní mám dvě kobylky Greens Rio Mamore a Quibconu. Každý z těchto koní mi předal hodně zkušeností a posunul mě v něčem dál.

 

Jaké sportovní ambice jste měla při svých závodních začátcích a jak se tyto cíle postupem času měnily? Jaký je váš současný jezdecký sen?

Když už jsem se dostala trochu více do sportovního jezdeckého prostředí, tak mým cílem bylo nejprve být součástí seriálu Czech junior cup při Českém skokovém poháru. Poté už jsem toužila po nějakém dobrém umístění ve své kategorii při mistrovství České republiky. Čím jsem starší, tak hodnotím svou jezdeckou kariéru trochu jinak a snažím se být nohama na zemi. Jsem vděčná za každý dobře zajetý parkur a dobře odvedenou práci s mými koňmi. Momentálně je můj největší sen překonat soutěž na překážkách vysokých 140 centimetrů a snad do budoucna i více. 

 

Foto: Stanislav Pitela, Zenon Kisza / poskytla Chantal Nová