Klíčový okamžik letošního Gran Premio Merano nastal už v paddocku před dostihem. Trenér Josef Váňa mladší si vedle sebe seřadil čtveřici žokejů v žluto-černých dresech stáje Scuderia Aichner SRL a začal jim vysvětlovat stájovou taktiku.

"Žádné velké povídání o taktice se do té doby nekonalo, vůbec jsme to neřešili. Pepča nám dal instrukce až v paddocku. Macelimu řekl, že pojede vpředu od první do desáté překážky, Velek od desáté do dvacáté a Bartoš od dvacáté do cíle. Pavel Složil s nejméně zkušeným Kapjahrem měl jít v mých stopách," shrnul Josef Bartoš v pondělním o den později.

Osmiletý L’ Estran šel na start jako velký favorit. V sázce bylo vyrovnání velkého rekordu - jen dva koně v historii dosáhli na tři vítězství v Gran Premiu, tím druhým byl v polovině devadesátých let legendární Francouz Or Jack.

Čtěte více: L' Estran se zapsal do historie. Potřetí za sebou vyhrál Gran Premio

Bartoš se v sedle vítěze dvou předchozích ročníků nacházel pod tlakem očekávání. "Byla to velká zodpovědnost a nechtěl jsem, aby se něco pokazilo. Na letošní Gran Premio nepřijeli z Francie až tak silní koně a české i italské soupeře předtím L’ Estran vždy porazil, takže jsme se nemohli vyhnout roli favorita," potvrzoval Bartoš.

Plán Josefa Váni mladšího a majitele Josefa Aichnera se začal zhmotňovat prakticky od prvních okamžiků. Il Superstite pod Luigim Macelim nadiktoval selektivní tempo, poté od něj převzal štafetu Notti Magiche s Ondřejem Velkem. L’ Estran zpočátku cválal uprostřed pole.

"Bylo to krásně rozjeté, přesně tak, jak se má Gran Premio jet. Od začátku se udělalo dobré tempo, které se drželo bez taktizování a nikde se nezpomalilo. Byla to prostě selekce - pole se roztáhlo a v závěru se ukázalo, kdo na to má a kdo ne, i když Il Superstite to nakopl na můj vkus možná až moc," popisoval Bartoš.

L’ Estran nastoupil v posledním kilometru a v cílové rovině jistě udržel za sebou francouzského Embrun d’Oudairies. Zbytek vedený Northerly Windem následoval s velkým odstupem.

"Když jsem projel cílem, spadl mi velký balvan ze srdce. Člověk to celý rok dělá proto, aby vyhrával právě takové dostihy. Musím ale říct, že první vítězství v Gran Premio asi nic nepřekoná, to bylo jako být první ve Velké. Žádné další vítězství už pocitově nemůže být tak silné," přiznal Bartoš.

Dokonání L’ Estranova hattricku ve vrcholu italské překážkové sezony mělo pod Alpami velký ohlas a českému vítězi se dostalo i jedné nečekané gratulace. "Měl jsem krátký telefonní hovor s americkým žokejem Mikem Smithem, prý se příští rok možná přijede podívat. Oslavy byly krásné a užili jsme si to se vším všudy. Vyrovnání bilance takové hvězdy jako Or Jack vnímají všichni jako obrovskou událost," líčil Bartoš.

Ve Francii narozený L’ Estran dosáhl na tak velkou metu v pouhých osmi letech a potřeboval na to jen dvanáct startů, během nichž sedmkrát zvítězil a vyběhal v přepočtu přes 10 milionů korun.

Přestože se během příštích dvanácti měsíců může stát hodně věcí, lákavé představě o útoku na unikátní čtvrté vítězství v Gran Premio Merano se dost dobře nemůžou ubránit ani v Mlýncích / Bohuslavi.

"L' Estran má dobrý věk a letošní sezona pro něj vzhledem k různým věcem nebyla tak náročná, protože toho zase tolik nenaběhal. Teď jsme v Meranu vyrovnali rekord a příští rok bychom samozřejmě chtěli přepsat překážkové dějiny. Už teď jsem z toho nervózní, ale když budeme zdraví, určitě budeme mířit za tímto cílem," usmívá se Bartoš.

Krátce ze zahraničí

Tři starty a tři dotovaná umístění  -taková byla úspěšnost trenéra Jiřího Brože na pondělních dostizích v Mnichově. Nejlépe si počínal Wicker Stone, který pod Bauyržanem Murzabajevem doběhl druhý ve čtyřkovém handicapu na 1600 metrů. Beroyuine finišovala se stejným jezdcem o kategorii výše třetí a Soliter pod vedením Michaely Musialové doběhl na pátém místě v míli pro nezvítězivší koně.

Foto: Adriana Šmídlová