První sportovní zkušenosti sbírala dnes již šestnáctiletá Diamantixa na dostihové dráze, jako šestiletá se však stala sportovní partnerkou mladičké Michaely Balounové a od té doby společně startují v soutěžích všestrannosti. Letos má "Dixi" před sebou poslední sportovní sezonu.

 

Který z koní vaší dosavadní jezdecké kariéry je pro vás tím nezapomenutelným?

 

Mým nezapomenutelným koněm je klisna Diamantixa. Jezdím ji již deset let. Dixi jsme kupovali jako šestiletého koně nadějného do všestrannosti, přestože první start ve všestrannosti jsme absolvovaly až spolu. Jednalo se vlastně i o můj první start ve všestrannosti na velkém koni. Byly jsme obě nezkušené, ale spolu jsme se dostaly od nízkých soutěží až do tří hvězd, a právě proto je ona ta, která je tím nezapomenutelným koněm.

 

Jaké byly vaše společné začátky?

 

Začátky byly velmi těžké, protože ona nebyla jednoduchý kůň na ježdění a já neměla nasbírané žádné zkušenosti. Praly jsme se nejvíce s drezurou, což nám zůstalo dodnes. Jako čtyřletá jezdila dostihy. V krosu ani v parkuru nebyl nikdy problém.

 

V čem konkrétně byl největší problém? Je tedy plnokrevná?

 

Největší problém byl koně dostat do pohody. Drezury byly stále v napětí a z toho vzešlo spousta chyb. Ano, je plnokrevná, takže start do krosu byl jako start do Velké pardubické.

 

Jak dopadly vaše první závody vůbec a jak první všestrannost?

 

První start byl v Humpolci v roce 2011 v soutěži ZL, kde naše jediné trestné body byly z drezury. Skončily jsme na krásném pátém místě. Parkur byl asi týden před tím, a to parkur stupně Z, kde jsme měly jednu chybičku.

 

Můžete popsat její charakter?

 

V první řadě bych určitě řekla, ze je to hrozná srdcařka. Nikdy mě v ničem nenechala, když se jednalo o chybu v parkuru nebo v krosu, bylo to vždycky buď z mojí pochybnosti, nebo z mého špatného vedení. Občas je velmi tvrdohlavá, když se rozhodne, že dneska se nepracuje, tak se prostě pracovat nebude.

 

Jakých vašich společných úspěchů si ceníte nejvíce?

 

Nejvíce si cením vítězství na mistrovství České republiky ve všestrannosti v kategorii dětí a v kategorii družstev. Dalším mým velkým úspěchem jsou v sedmnácti letech úspěšně dojeté tři hvězdy při finále Zlaté podkovy v hlavní soutěži.

 

Vzpomenete si na nějaký společný silný okamžik?

 

Nejsilnější okamžik přineslo její druhé připuštění. Něco se nepovedlo a protrhla se jí střeva. Museli jsme ji odvést do nemocnice, kde nám všichni říkali, ať ji dáme utratit, že nemá žádnou šanci. Následně přijela ještě jedna doktorka, která řekla, že to zkusíme. Dostala antibiotika, ale tvrdili, že má tak čtyři procenta na přežití. Asi tři dny nato jsem odjela do nemocnice i já, a to se zánětem slepého střeva. Bylo to jako nějaké propojení mezi námi, obě jsme trávily více než týden v nemocnici.

 

To je tedy něco, nakonec vše dobře dopadlo?

 

Ano, obě jsme to zvládly a ještě ten rok si dojely pro druhé místo na mistrovství České republiky ve všestrannosti starších juniorů. Další rok jsme ji opět připustili a nyní máme krásného dvouletého hřebečka.

 

Jaké máte další společné plány do budoucna?

 

Nyní je jí šestnáct let a má za sebou bohatou kariéru. Tento rok bude nejspíš její poslední závodní, příští rok je v plánu ji opět připustit a bude si užívat důchodu.

 

Foto archiv Michaely Balounové