Nadějná parkurová jezdkyně Antonie Pilátová se okolo koní pohybuje takřka celý svůj život. Odmala jezdila na ponících v domácím zázemí stáje Equischool, kterou vybudovala její maminka ještě před narozením. K tomu opravdovému závodnímu jezdeckému životu přičichla Antonie ve svých jedenácti letech a v tuto chvíli už sbírá zkušenosti na kvalitních koních, jako jsou třeba Gucci anebo Agropoin Cassiloc Z ze stáje Aleše Opatrného. 

 

 

Koho byste tedy mohla označit jako osobu, která vás ke koním přivedla? 

Ke koním mě přivedla moje maminka, která se zasloužila o vybudování našeho vlastního jezdeckého zázemí. Jako malá jsem dostala poníka Juráška a od té doby jsem nechtěla přestat jezdit.

 

Které jezdecké disciplíně se věnujete nejvíce a vyzkoušela jste i některá další jezdecká odvětví?

Věnuji se aktivně nejvíce parkurovému skákání. Zkoušela jsem všestrannost i drezuru s mým poníkem, ale parkur u mě vždycky vyhrál.

 

Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? Který kůň s vámi překonal vaši první oficiální soutěž a kde k tomu došlo? 

První závody v životě jsem jela, když mi bylo šest let a už v tu chvíli jsem věděla, že se tomu v budoucnu chci věnovat. A svoje první oficiální závody jsem překonala o dva roky později se svým poníkem Ramzesem, který se mnou ještě do předloňské sezóny úspěšně závodil.

 

Máte za sebou i nějaké zahraniční stáže a jiné zkušenosti spojené s jezdeckým sportem? 

Zatím ne, ale určitě to považuji za zajímavou možnost, jak se v jezdeckém sportu zdokonalit. Díky mé kmotře jsem mohla navštívit velké stáje v Anglii a podívat se, jak to tam funguje. Určitě bych v budoucnu, chtěla na nějakou zahraniční stáž zavítat.

 

 

Komu nejvíce vděčíte za váš jezdecký posun do vaší aktuální úrovně?

Nejvíce vděčím své mamce, která mě v jezdeckém sportu maximálně podporuje a ve všech ohledech mi pomáhá. A pak určitě všem mým trenérům, s kterými jsem spolupracovala, a to byli pan Ludvík Jandourek, Alžběta Vojtková, Zuzana Zelinková, Pavlína Sůrová. V této době trénuji s Pavlou Loudovou a velký dík patří také rodině Opatrných. Každý mi dal něco jiného a za to jsem moc vděčná.

 

Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich pro vás nejvíce výjimečný? 

Nejvíce výjimečný je pro mě můj poník Ramzes, bez kterého bych se rozhodně neposunula dál a neměla na ježdění koně, které dnes mám. V této době pro mě moc znamená také valach Gucci, kterého ve vysokých soutěžích jezdil dříve Aleš Opatrný. 

 

Jakým dalším aktivitám se u koní věnujete a co je vaším jezdeckým snem?

Pomáhám při letních dětských jezdeckých táborech v Krkonoších, které naše stáj Equischool pořádá již několik let. A moc ráda se věnuji trénování dětí na ponících. Mým snem do budoucna je zúčastnit se výběru a dostat se do prestižní Young Riders Academy. 

 

Foto: poskytla Antonie Pilátová