Anna Poláková: Hoď si jim, ať tě mají rádi, říká při krmení pan Bašta

ikonka

Když Anna Poláková začínala jezdit v první stáji, neměla žádné sportovní ambice. Postupem času musela měnit místo podle potřeb přicházejících s chutí závodit. Nyní má sportovní koně v Korycanech, pro své klisny zvolila spíše klidnější prostředí.
05.02.2023 06:30  |  Autor: Denisa Vegrichtová  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB


Anna Poláková se svými sportovními koňmi sídlí v Korycanech. Stáj Martina Bašty se nachází ve Středočeském kraji nedaleko Neratovic. Toto místo je domovským areálem jezdkyně již třetím rokem, přestěhovala se sem z důvodu vhodných podmínek pro přípravu na skokový sport.
 
Kterými stájemi jste prošla, než jste se dostala do Korycan?
Když jsem byla malá, začínala jsem jezdit ve stáji Jany Jizbové v Kojovicích. Ze začátku jsem neměla žádné sportovní ambice, chtěla jsem se jen naučit jezdit na koni a chodit na vyjížďky. K tomuto účelu byla tato stáj víc než ideální. Asi po čtyřech letech jsme se přestěhovali do stáje Pavly Mikešové v Byšicích, kde jsem začala skákat a kde jsme zůstali dva roky. Z Byšic jsme koně přemístili na Samotu Skřivany z důvodu, že jedna naše klisna byla březí a druhá po úraze, tudíž potřebovaly spíše odpočinek na pastvinách, než sportovní zázemí. Když jsem znovu měla možnost sportovat se svými koňmi, vedla naše cesta ze Skřivan právě do Korycan, kde jsme dodnes. Na Skřivanech však stále máme jednoho mladého koně a jednoho koně na důchod.
 
Čím vším váš domovský areál disponuje?
V Korycanech je 38 boxů, 6 boxů je ve vnitřní stáji a ostatní jsou venkovní boxy. Ze začátku jsem nebyla zrovna nadšená, že budeme mít koně ve venkovních boxech, obávala jsem se toho, jak zvládnou zimu. Časem se ale ukázalo, že to našim koním vyhovuje, hlavně proto, že jsou pořád v centru dění. Toho, že by jim byla zima, se už také nebojím, koně si boxy rychle zadýchají, takže tam mají teplo. V areálu máme venkovní jízdárnu velkou 27x60 metrů a halu 20,5x50 metrů, dále tam máme také kruhovku s průměrem 18 metrů. Kruhovka i jízdárna jsou se zavlažováním. Povrch venkovní jízdárny a kruhovky je z bílého písku s geotextilií a v hale máme písek s geotextilií.  Za halou se nachází uzamčené parkoviště pro přepravníky. Koně chodí do výběhu od 8 do 15 hodin, a když přijdou z výběhu, čeká na ně doma pozdní oběd. K dispozici máme prostor, kde si koně můžeme uvázat, například když přijede kovář, zubař, veterinář, fyzioterapeut, nebo když si chceme koně oholit. Nechybí nám tu ani mycí box a místnost, kde jsou věšáky na deky, lednička, nádobí a možnost uvařit si vodu. V areálu máme 5 sedloven, kde každý máme prostor na sedla, uzdečky a další věci k pravidelnému používání. V létě máme k dispozici dokonce i bazén a pergolu, kde grilujeme.
 
Víte něco o historii vaší stáje?
Musím se přiznat, že historii stáje neznám do hloubky. Areál vznikl na původním fotbalovém hřišti, vždy patřil Martinovi Baštovi a úplně původně byl spíše rodinný s deseti boxy. Jízdárna tam byla od začátku, byť ne s tak kvalitním povrchem a hala s kruhovkou přibyla až časem, když se areál postupně začal rozrůstat až na dnešní počet 38mi boxů.
 

Psali jsme: Bubákovi: Chtěli jsme si věci dělat po svém, vlastní areál to umožnil

 
Co v Korycanech považujete za největší výhodu?
Největší výhodou je pro mě to, že ve stáji máme skvělý kolektiv, ve kterém se mezi sebou dokážeme na všem bez problémů domluvit. Další výhodou je také to, že koně jsou většinu dne ve výběhu, což je pro mě důležité.
 
Kolik času ve stáji trávíte? Jak vypadá váš běžný den ve stáji?
Do stáje jezdím vždy hned po škole a jsem tam až do večera. Když přijedu, tak první věc v mém programu je pozdravit své koně a následně jim dát seno. Dále jdu jezdit a po ježdění každého koně vyčistím a vykoupu mu nohy. Když je tato péče hotová, připravím krmení na následující den, a když jsem u koní ještě v době večerního krmení (což je většinou), tak vyčistím box a dám jim večeři. Jak mi říká pan Bašta: „Hoď si jim, aby tě měli rádi“. O víkendech jsem ve stáji vždy dopoledne nebo odpoledne, protože jezdím ještě navštěvovat naše dvě klisny na Skřivanech.
 
Jsou v areálu v plánu nějaké změny či rekonstrukce?
Ve stáji se žádné rekonstrukce aktuálně neplánují. Já si myslím, že by se dalo vylepšit zázemí pro jezdce, ale konkrétně pro mě toto není zrovna prioritní, protože práce s koňmi mi zabere veškerý čas. Trápí nás hodně bahna a málo tras v terénu, což je dáno lokací a nedá se to nijak ovlivnit.
 
Jak by podle vás měl vypadat ideální areál pro přípravu skokových koní?
Ideální areál si představuji s prostornými a kvalitními povrchy na skákání, vybavené bohatým skokovým materiálem. Důležité jsou však i rozmanité trasy v terénu, aby si koně vyčistili hlavu. Areál by také měl mít dostatečně velké travnaté výběhy. Součástí vybavení stájí by mohlo být solárium.
 
Říkala jste, že máte ještě dvě klisny ve stáji Samota Skřivany. Jedná se o mladou klisnu a klisnu do chovu. Co je pro ně podle vás nezbytné v areálu, kde jsou ustájeny?
Ani jedna z klisen není v pravidelné zátěži, tudíž nepotřebují sportovní zázemí. Daleko více jim prospívá pobyt na pastvinách, dostatek přirozeného pohybu a společnost vrstevníků. Co se týče naší mladé klisny Brise d’été, tak jsem přesvědčená, že výchova stádem je to nejlepší, co může mladý kůň mít. Letos už bude čtyřletá, takže už pomalu nastává její čas, kdy si ji budeme chtít přivézt do Korycan. Z předchozích zkušeností s jejím pravým bratrem Espritem Nikem víme, že bude pozdní a pořád ještě hodně roste, tak na ni nespěcháme. Klisna Faraway se po úrazu už bohužel nemohla vrátit ke sportu, proto si teď dopřává důchod a doufáme, že časem i miminko, v klidovém prostředí. Samota Skřivany je z našeho pohledu ideálním místem pro ustájení koní, kteří nejsou ve sportovním režimu. Celý den jsou na velikých výbězích, ale na noc chodí domů, takže jsou v neustálém kontaktu s člověkem, a když se jim něco stane, není to zanedbáno.
 
Foto: poskytla Anna Poláková