Anna Micková: Hag mi byl souzený, bez něj mě opustily sportovní ambice

ikonka

Anna Micková dosáhla v drezuře výkonnosti stupně ST, a to se svým životním koněm Hagem. S jeho ztrátou ji však opustily i sportovní ambice. Nyní si klade za cíl zajistit co nejlepší život nejen svým koním, ale i těm, které má na starost.
31.07.2022 06:30  |  Autor: Denisa Vegrichtová  |  Rubrika: Ostatní  |   FANCLUB


Anna Micková byla úspěšnou drezurní jezdkyní, která startovala i v rámci mistrovství České republiky. V současné době se jezdectví věnuje hlavně pro zábavu a svoji cestu s koňmi sdílí se svými fanoušky na sociálních sítích. „Mám velmi ráda své fanoušky a vím, že v nich najdu obrovskou podporu,“ říká Anna o své motivaci publikovat obsah na internetu, čemuž se věnuje již pět let.
 
Vzpomenete si na svůj první kontakt s koňmi? Věnovala jste se mimo koní i jiným aktivitám? 
Když nebudu počítat pouť, tak to bylo v pěti letech, kdy jsem začala chodit do jezdecké školy. Od první chvíle jsem si ježdění zamilovala a byl to můj nejoblíbenější kroužek. Na první lekci mě vzala mamka, která vždy snila o jízdě na koni, ale zůstala jsem u toho pouze já. Byla jsem hodně akční dítě a skoro každý den jsem chodila do jiného kroužku. Postupně jsem přestala chodit na klavír, tancování, a jako poslední jsem opustila výtvarný kroužek. Od té doby už jsem všechen svůj volný čas věnovala koním. 
 
Jak často a kam jste zprvu docházela ke koním?
První stáj, ve které jsem jezdila, byla Jezdecká škola Kocanda. Chodila jsem tam jednou týdně. Nejprve na jednu jezdeckou lekci a poté do takzvaných kurzů. Znamenalo to vždy jednu hodinu jezdecké lekce a jednu hodinu teorie. Po čase mě začalo lákat skákání, takže mi mamka zaplatila i skokové hodiny. Ovšem jednalo se pouze o ježdění, nebo teorii a žádnou jinou práci kolem koní, tak jsem se rozhodla stáj opustit a jít za mou nejlepší kamarádkou do jezdeckého oddílu, kde jsem pracovala kolem koní a pomáhala při běžném chodu stáje. 
 
Vy jste závodila v drezuře, byla pro vás tato disciplína první a jasnou volbou?
Ze začátku nebyla. Můj dětský sen byl jezdit parkury. Ale když jsem dostala mého koně Haga, začala mě drezura bavit víc. Pomalu jsem začala ztrácet pro parkury zápal a propadla drezuře. Pár parkurových závodů mám za sebou, ale necítila jsem, že by to bylo něco pro mě. Na drezuře jsem měla vždy nejradši prožívání tréninků a závodů s Hagem. To bylo to, co mě na tom nejvíce bavilo a mou motivací bylo se společně zlepšovat. 
 
Vybavíte si své první oficiální závody?
Mé první oficiální závody byly s Hagem a společně jsme šli parkur stupně ZM a získali jsme třetí místo. I když se takhle může zdát, že nás parkury bavily, tak čím více jsme skákali, tím více to Haga nebavilo. Proto jsem se rozhodla přestat skákat a věnovat se pouze drezuře. 
 
S kým jste v průběhu své jezdecké kariéry trénovala? Komu jste vděčná za to, čeho jste dosáhla?
Když nebudu počítat lektory z Jezdecké školy Kocanda, kteří mi dali skvělé základy, tak můj první trenér byl Ing. Antonín Klauz, který mě trénovat s mým prvním koněm. Poté jsem přešla pod paní Lenku Šestákovou, která mi pomohla vybrat koně do sportu a pod kterou jsem se začala věnovat drezuře. Má další trenérka byla Markéta Hakenová, která nás s Hagem, díky jejímu tréninku, dostala na mistrovství České republiky a do drezur stupně ST. Poté jsem měla pár tréninků s Denisou Valentovou, ale Hag už byl starší, a tak jsem přestala trénovat a tím i ukončila závodní kariéru. 
 
Všichni ze jmenovaných mi toho dali opravdu hodně a každý mě posunul dál. Aktuálně netrénuji s nikým, jezdím na kurzy Koně Česky a snažím se sebevzdělávat, abych koním více porozuměla a věděla, co je správné a co ne. Můj největší vděk patří mým nejbližším přátelům a rodině. Všichni mi byli vždy obrovskou oporou a já jim za to vděčím celým srdcem. 
 

Psali jsme: Ze stáje na přehlídkové molo. Denisa Ryndová miluje koně i modeling

 
Měla jste šanci za svou jezdeckou kariéru potkat koně, kterého byste mohla označit za toho životního? 
Určitě ano. Jak už jsem psala výše, můj druhý kůň, který se jmenoval Hag byl můj životní kůň. Naše cesta začala v listopadu roku 2016. Před ním jsem měla klisnu anglického plnokrevníka jménem La Tortura, kterou jsem prodala a hledala koně, se kterým bych se mohla podívat na závody. Když jsem si ho koupila, bylo mu patnáct let. První společnou sezónu jsme šli nejvíce parkury stupně Z a drezury stupně S. V roce 2018 jsme se zúčastnili MČR v drezuře a v roce 2019 jsme vyhráli MČR v bezudidlovém ježdění (také drezurní). Od roku 2020 jsme si užívali společné chvilky a na závody už moc nejezdili. Trošku se mi změnily priority a o závody mi pomalu přestávalo jít. Hag byl skvělý kůň s úžasným charakterem, hodný a ochotný. Bohužel na konci roku se zhoršily artrózy v jeho nohách a já se rozhodla mu dopřát velké pastviny a aktivní důchod. V polovině roku 2021 se u něj projevila ataxie a já na něm přestala jezdit úplně. Bohužel letos v dubnu se stala tragická událost. Hag si zlomil nohu a odešel za duhový most. Za celý svůj život u koní jsem nepoznala koně, jako byl on. Budu na něj vzpomínat celý život. 
 
Vy jste velmi aktivní na sociálních sítích a svou cestu s koňmi sdílíte například na Instagramu s více než šedesáti tisíci lidmi. Jedná se o způsob influencerství, nebo třeba o formu deníčku, kde si zaznamenáváte důležité události dne?
Můj instagramový profil začal jako deníček a já se snažím to dodržovat stále. Píšu o tom, co jsem dělala u koní a snažím se zaznamenávat si veškeré zážitky. Nemám žádné vzdělání, co by se týkalo koní, takže nemohu publikovat edukativní obsah, ale nějakým způsobem to lidi zaujalo a začali mě sledovat. A tak se mnou procházejí můj veřejný deníček už více jak pět let. Tím, že mě sleduje takový počet lidí, už je to svým způsobem influencerství, ale já si většinu času neuvědomuji, kolik lidí mě vlastně sleduje. Číslům nedávám takový význam. Mám ráda své fanoušky, dávají mi obrovskou motivaci. Vím, že na ně mám určitý vliv a podle toho se snažím na sociálních sítích chovat.
 
Co vás k tomu přivedlo a co vás na tom nejvíce baví?
Dříve než jsem začala, sledovala jsem skupinku holek na Facebooku, které psaly o tom, co u koní dělaly a jak se mají. Chtěla jsem být jako ony, ale na Facebooku mé příspěvky úspěch neměly. Tak jsem si založila Instagram a fotky společně se zážitky jsem začala přidávat tam. Společně s tím jsem začala natáčet na YouTube, kde se má videa stala velmi oblíbená. Tím, jak rostla čísla na YouTube, tak se zvyšovala i na Instagramu.  
 
Baví mě se zpětně dívat na příspěvky a videa a připomínat si šťastné chvilky z minulosti. Jak jsem už psala, mám velmi ráda své fanoušky a vím, že v nich najdu obrovskou podporu. Tím, že mě nesledují kvůli vzdělávání, ani vtipným příspěvkům, ale sledují mě, protože se mnou prožívají můj příběh, vím, že na to nejsem sama. Když si procházím špatným obdobím, tak mě drží nad vodou. A je to pro mě obrovskou motivací. 
 
Momentálně nejste ve sportu aktivní, jak to? Plánujete se k závodění ještě někdy vrátit?
Aktivně sportovat jsem přestala kvůli zdravotnímu stavu Haga. Ztratila jsem tím ambice a začala se zajímat o jiné věci kolem koní. Aktuálně mám dvouletého koně, se kterým neplánuji jít do vyššího sportu. Pokud na něm uvidím, že by na to měl a bude ho to bavit, tak možná za pár let vyrazíme na nějaké nižší soutěže, ale aktivně už závodit nechci. 
 
Jaké jsou vaše cíle a plány do budoucna?
Více se vzdělávat ohledně koní a zaručit koním, které vlastním, nebo se o ně starám, co nejkrásnější život. Pokud to půjde a budu se na to cítit, tak se možná zúčastním nižších soutěží, ale hlavně si chci naplno užívat veškerý čas v přítomnosti čtyřnohých parťáků. 
 
Foto: Adéla Podzemská, poskytla Anna Micková