Ani jsem si neuvědomovala, jak velké věci prožívám, přiznává Turečková

ikonka

Veronika Turečková slavila velké úspěchy ještě pod dívčím jménem Macánová. V rozhovoru nám prozradila, jak začínala, s kým spolupracovala, jak prožila Světové jezdecké hry v Cáchách a čím ji tamní diváci dojali. A mluvila i o vlastním chovu koní.
06.03.2023 06:30  |  Autor: Lucie Spiwoková  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB


 

V první dekádě nového milénia snad na žádných významných závodech nechyběla Veronika Turečková, kterou si mnozí pamatují pod dívčím jménem Macánová. Někdejší česká reprezentantka zářila na top akcích, třeba na poděbradském CSIO, startovala na Světových jezdeckých hrách i evropských šampionátech a doma má medaile z mistrovství České republiky.
 
Závodila, respektive stále závodí v barvách mosteckého klubu Tecton, s.r.o. V parkurovém sportu to dotáhla opravdu daleko, přestože začínala relativně pozdě a koně původně v rodině místo neměli.
 
„Poprvé jsem na koni seděla, když mi bylo dvanáct nebo třináct let. Bylo to v Kdyni a ta klisna se jmenovala Sahara,“ vzpomíná Veronika, kdy ji pohled z koňského hřbetu uchvátil. „Jsem z rodiny nekoňáků, ale oba rodiče mě v mém nadšení hodně podporovali a strávili se mnou nepočítaně hodin na trénincích i na závodech,“ dodává.
 
Nejprve absolvovala několik jízd v už zmíněné Kdyni, kde měli rodiče Veroniky chatu, záhy ale začala docházet do Svinčic u Mostu. „Připravoval mě nejprve několik let Petr Koželuh, pak můj trénink převzal Petr Doležal, který mě dovedl k mnoha úspěchům,“ popisuje jezdkyně, která si vybrala parkury z jasného důvodu. „Baví mě na tom ten adrenalin a také je to objektivní, buď shodíte, nebo ne. A závodění, to přišlo tak nějak automaticky. Můj první kůň do sportu ale jistě nebyl ten typ, co bych dnes jako matka pořídila svým dětem,“ přiznává Veronika a popisuje, že první závody absolvovala právě ve Svinčičích. „Už si ani nepamatuji rok, je to pravěk, bylo to s klisnou Dianou v ZM.“
 
 

Do Mekky jezdectví

Od tohoto ZMka uplynulo hodně času a možná ani samotnou Veroniku by tehdy nenapadlo, co všechno jí vrcholové jezdectví přinese. „Ani jsem si tehdy neuvědomovala, jak velké věci prožívám,“ říká. A velké věci to skutečně byly. Účastnila se mistrovství Evropy juniorův Hagenu v roce 2002 a mladých jezdců 2004 v Le Touquet a 2005 v Schaffhausenu, seniorský evropský šampionát absolvovala v roce 2007 v Mannheimu. 
 
Rok před tím byla jako teprve dvaadvacetiletá nominovaná na Světové jezdecké hry do Cách, a to spolu se Zdeňkem Žílou, Ondřejem Nágrem a Jiřím Papouškem, s nimiž nastoupila do soutěže týmů. 
 
„V Cáchách jsem se cítila jako celebrita, diváci mě uháněli o podpis, i když tam samozřejmě byly jiné hvězdy. Jeden z nich mi po mých výmluvách řekl, že když jsem se kvalifikovala do Cách a závodím tu, rozhodně o můj podpis stojí. Velmi mě to dojalo. Neobvyklé pro mě bylo, jak je to kolbiště obrovské. Před startem žádné velké koukání okolo, rychle pospíchat, aby se stihlo vůbec odstartovat v časovém limitu. Publikum s vámi parkur opravdu prožívá a fandí. Všem doporučuji se do Cách dojet podívat, je to opravdový svátek jezdectví s neskutečnou atmosférou, obrovskými davy nadšených diváků a úžasnými emocemi a příběhy.“
 
 

Trenérská spolupráce

Na cestě do top sportu pomohly Veronice zkušenosti několika osobností. Trenérsky se spojila na čas s bývalým švýcarským reprezentantem a olympijským medailistou Willim Melligerem. „Spolupráce s ním probíhala intenzivně před mistrovstvím Evropy 2005 ve Švýcarsku. Startovala jsem v jeho areálu v Neuendorfu při CSI2* a CSI3*. Byl nepochybně velká osobnost, člověk s charismatem. Jeho manželka dokonce usilovala o koupi L'Amie. Bohužel Willi, jestli si dobře pamatuji, v roce 2018 po prodělané mrtvici zemřel.“
 
S tréninkem pomáhal Veronice také Aleš Opatrný. „Aleš mi opravdu velmi pomohl v přípravě na Světové jezdecký hry,“ popisuje Veronika, která několikrát potěšila fanoušky i na domácí půdě při CSIO v Poděbradech, což býval každoroční vrchol sezony v České republice. 
 
 

Nejlepší koně

Vítězství v těžkých parkurech zapsala v kariéře mnoho. Má stříbro z mistrovství republiky juniorů s klisnou Lisette i titul mistryně republiky mezi ženami, jehož dosáhla s Princess. Právě Lisette a Princess jmenuje společně s L´Amie mezi nejvýraznějšími koňmi kariéry. „L´Amie pořád máme, letos jí bude šestadvacet let“.
 
Nejúspěšnějším koněm byl ovšem vestfálský hnědák Pompös. S ním absolvovala mistrovství Evropy seniorů i světový šampionát v Cáchách. „Byl povahově moc zajímavý, velmi specifický. Vše s ním bylo zábavné, ať šlo o vet-check, opracování nebo dekorování. Na parkuru se ale soustředil na to, co měl. Moje spřízněná duše pak byl Chin Chin, bílý holštýnský hřebec, který aktuálně působí v USA jako plemeník. Ze současných je to samozřejmě Einstein, kterého máme od hříběte. Letos bude čtrnáctiletý a startujeme spolu v soutěžích do 145 centimetrů,“ vyjmenovává jezdkyně.
 
Další koně pochází z Veroničina vlastního chovu. „Máme několik prověřených matek. Na letošní rok mám připravené dvě pětileté klisny po Coupe Gold z našeho chovu. Nedávno jsem také obsedala tříletého hřebce po Baggio, na kterého se velmi těším.“ Chov nepřináší jen radost. „Loňský rok jsme si bohužel prožili dvě chovatelské tragédie, uhynulo nám měsíční hříbě a při jednom porodu jsme přišli i o klisnu.“
 
Celkem mají Turečkovi ve stájích dvanáct koní. „Čtyři jsou aktuálně do sportu, je tu pár dorostenců i důchodců, chovné klisny a poník našich dětí,“ popisuje Veronika. A jaké jsou cíle do budoucna? „Ráda bych nadále jezdila a závodila, a také bych byla ráda, kdyby koně bavili naše tři děti.“
 
Veronika dobře ví, jak je rodinné zázemí důležité. „Na všem, čeho jsem dosáhla, mají obrovský podíl rodiče a jejich velká podpora. A také můj obětavý manžel a blízcí kamarádi, spolupracovníci a pomocníci. Bez jejich spolupráce by se nic podobného neodehrálo.“
 
Foto: Šárka Votavová, Šimek, poskytla Veronika Turečková