Adam Silbrník: Kůň se má na práci těšit, být ochotný a zůstat zdravý

ikonka

Po zdravotních potížích svého koně se Adam Silbrník rozhodl pro přechod na drezuru. V jednom roce hned spolu se svým Eddiem dosáhl úrovně S. Nyní se věnuje však převážně domácí práci a přiježďování mladších, ale i zkušených sportovních koní.
09.09.2022 12:00  |  Autor: Vojtěch Kroupa  |  Rubrika: Sport  |  
DOPORUČUJEME
| FANCLUB


Své jezdecké začátky prožíval všestranně založený jezdec Adam Silbrník nejdříve na poníkovi Šimůnkovi v červnu roku 2006 v jezdeckém klubu v Choťánkách. „Pamatuji si, že už od mala jsem měl rád téměř všechna zvířata a jízda na koni mě vždy lákala. Do toho jsem poměrně soutěživý a provozoval jsem v minulosti souběžně s koňmi závodně několik dalších sportů, takže spojení koní a sportu byla pro mě ideální volba“, říká Adam, který se poprvé s koňmi setkal tradičně na některé z poutí. Ale takové to první ježdění přišlo právě v roce 2006 v Choťánkách, kdy dostal od kamarádů k narozeninám svezení na poníkovi. A od té doby už u ježdění zůstal, získal mnoho zkušeností a dostal se ke spolupráci s významnými jezdci a chovateli nejen v České republice.
 
Býváte vídán v parkurových i drezurních arénách. Čím je to způsobené a která disciplína je pro vás nyní tou hlavní?
Původně jsem se věnoval parkuru, ale když v roce 2017 začal můj kůň Eddie mít zdravotní problémy spojené se skákáním, rozhodli jsme se přeorientovat na drezuru. Tam jsme se spolu cítili mnohem lépe a již v první sezoně jsme dosáhli výkonnosti S a loni jsme se posunuli na stupeň ST.
 
Vstoupil jste poprvé do závodní arény právě v sedle vašeho Eddieho? 
Ano, moje první oficiální závody jsem absolvoval v Poděbradech na travnatém kolbišti v roce 2012. Bylo to s mým koněm Eddiem.
 
Která místa a jezdecké areály jste využíval k práci s koňmi a působil jste v nich?
V roce 2014 jsem se z Choťánek přesunul do jezdeckého areálu Obora Poděbrady, který je vzdálen pět minut cesty autem od mého bydliště. Dále jsem v rámci práce pracovního jezdce působil v areálu farmy Nový Dvůr rodiny Kořínkových u Zuzany Zelinkové, v jezdeckém areálu Dance and Jump u Terezy Svobodové a v Paceřicích u paní Olgy Plaché.
 
Kdo vás zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti v průběhu celé vaší dosavadní kariéry?
Úplně na začátku jsem trénoval s Blankou Prokešovou v Choťánkách. Když jsem se svým koněm ještě skákal, tak na mě v Poděbradech dohlížel Pavel Vachutka. Po přechodu k drezuře jsem začal trénovat s Danielou Diringerovou, se kterou spolupracuji dodnes. V roce 2016 jsem dostal od paní Olgy Plaché na ježdění klisnu Filicitu a naše spolupráce s paní Plachou trvá stále. Díky této spolupráci jsem měl možnost několik sezón působit ve stáji Zuzany Zelinkové, což mě zatím v jezdeckém sportu posunulo nejvíce. V tomto týmu jsem se také poznal s Niki Javorek, která mě toho naučila mnoho, co se týká péče o koně a díky ní jsem se mohl podívat na největší světové závody.  A nemůžu zapomenout na manžele Kopeckých, kteří mi v Poděbradech pomohli vždy, když bylo potřeba.
 

Psali jsme: Lucie Šrámková neměla přesný cíl. Chtěla jsem umět dobře jezdit, říká

 
Můžete zmínit nějaké své cenné úspěchy v jezdeckém sportu?
Nějakých výrazných sportovních úspěchů jsem ve své kariéře nedosáhl. Ale za jezdecký úspěch považuji, když se kůň do každodenní práce těší, je při ní poslušný a ochotný a zůstává zdravý.
 
Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich pro vás nejvíce výjimečný?
Určitě mezi všemi koňmi vyčnívá můj Eddie, který letos oslavil sedmnácté narozeniny. Mám ho už skoro jedenáct let a od skákání na stupni ZM jsme to dotáhli až do stupně ST v drezuře. Díky tomu, co vše mě naučil, si mě také všimla paní Plachá a já jsem měl pak možnost jezdit na skvělých koních jako třeba Caleri nebo Kleiner Lord. Určitě musím zmínit Filicitu, která mě toho naučila také strašně moc, protože byla od Eddieho odlišná snad úplně ve všem. Nesmím zapomenout a vyzdvihnout také bílého Le Khalifa D, díky jeho geniální jezditelnosti.
 
Máte nyní v majetku svého vlastního koně? Jaký je a co máte spolu za sebou?
Vlastním pouze svého Eddieho a jak jsem už zmínil, zažili jsme toho spolu už skutečně hodně. Bohužel na jaře letošního roku nám jeho zdravotní stav nedovolil pokračovat v závodní kariéře, a tak si teď užívá luxusní důchod v Paceřicích u paní Plaché.
 
Jakým dalším aktivitám jste se v rámci jezdectví věnoval a jaká je vaše aktuální pozice v tomto prostředí? 
Vedle své práce ve statické kanceláři se snažím, tam kde je potřeba, pomoci jako pracovní jezdec. Příležitostně se věnuji drezurnímu tréninku jak drezurních tak skokových jezdců. Dále jsme společně s manželi Kopeckými v jejich areálu v Poděbradech pořádali letos na jaře drezurní závody. Bylo velmi zajímavé účastnit se závodů jako jejich pořadatel a ne jenom jezdec. Od té doby každého, kdo pořádá závody, velmi obdivuji, protože je to organizačně opravdu náročné.
 
Máte za sebou i nějaké zahraniční stáže a jiné pracovní zkušenosti spojené s jezdeckým sportem? 
Se Zuzkou Zelinkovou jsem strávil dva měsíce ve stájích Dirka Ahlmanna v Německu. Jet tam bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Díky Niki Javorek jsem mohl také strávit týden ve stájích Jana Topse v nizozemském Valkenswaardu.
 
Jaké sportovní ambice jste měl ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? 
Mou jedinou ambicí bylo vždy hlavně dobře jezdit. Kvůli ukončení kariéry mého koně Eddieho bych se chtěl nyní věnovat hlavně práci pracovního jezdce. 
 
Foto: Kamila Kopcová / poskytl Adam Silbrník