Michael Beneš se u koní pohybuje od dětství. Nikdy neměl žádné velké sportovní ambice, avšak závodní atmosféra ho pohltila natolik, že se závodů účastní po celou sezonu. Kromě práce, která ho velmi baví, na závody jezdí i kvůli skvělé partě lidí, kterou považuje za svou druhou rodinu.

 

Jaký byl váš první kontakt s koňmi?

Můj první kontakt s koňmi byl asi jako u spousty dětí na pouti. Mezi pátým a šestým rokem jsem začal docházet do JK Úslavan v Blovicích. Tam jsem jezdil asi čtyři roky, než se mi stal úraz a já musel s ježděním na nějakou dobu přestat. Ke koním jsem se vrátil zpět ve třinácti letech, když jsem vstoupil do TJ JS Plzeň – Bory. 

 

V TJ Jezdecké společnosti Plzeň – Bory jste již začal i se závoděním?

Ano, v patnácti letech jsem si složil jezdeckou licenci a začal závodit. Nejdříve jsem se věnoval drezuře, ale vždy mě to táhlo spíše ke skákání. V tomto oddíle mě také začal trénovat Petr Mašek. V sedmnácti letech jsem přešel do Jezdecké společnosti podhradí Vlčtejn k Pavle Tolarové, kde jsem na ježdění dostal mimo jiné klisnu Levantu, se kterou jsem startoval v parkurech do stupně L.

 

Závodění jste se ale moc dlouho nevěnoval a nyní je vás na závodech vidět v různých funkcích. Jak se to stalo?

Jelikož mě trénoval Petr Mašek, jezdil jsem po všech závodech s ním, ať už s koněm nebo bez. Vždy, když jsem odjezdil svou kobylu, šel jsem mu pomáhat, s čím bylo potřeba. A nakonec to nezůstalo pouze u pomoci na parkuru, ale dostal jsem se i na věž, kde jsem hlásil nebo pomáhal rozhodčím. To mě začalo bavit, a tak jsem se rozhodl, že se této práci chci věnovat i do budoucna.

 

Na závodech vás v současnosti můžeme potkat v roli rozhodčího, stewarda, hlasatele nebo dokonce stavitele parkuru. Kterou z nich to začalo?

Původně jsem si chtěl udělat hlavně licenci rozhodčího. Pak mi bylo umožněno díky panu Šímovi udělat i stavitelskou licenci. Následně jsem s ním v letech 2014 a 2015 jezdil převážně do Hradištka. Současně jsem v tu dobu jezdil po závodech i s Petrem Maškem, který si zrovna plnil mezinárodní funkce. To jsem měl možnost podívat se například do Hagenu, Vídně nebo Šamorína. Stavění parkurů se momentálně zase tolik nevěnuji. Jezdil jsem stavět na nějaké menší závody, například do Brna na Panskou Líchu či do Opřetic na závody Paragan Tour. Momentálně mám licenci Stavitele parkuru II. třídy, což mě opravňuje ke stavění parkurů do 140 centimetrů. V budoucnu bych si ještě rád dodělat mezinárodního stavitele. 

 

Když jsem jezdil s Petrem Maškem v roce 2016 do Šamorína, dostalo se mi také příležitosti hlásit mezinárodní závody, což bylo mou první zkušeností s moderováním větších závodů, do té doby to bylo pouze na národní úrovni. V Šamoríně jsem se také díky Bohumilu Rejnkovi dostal i ke stewardingu.

 

 

Která z funkcí vás baví nejvíc?

Mě naplňují asi všechny. Každá z těch funkcí je odlišná a díky tomu, že je mohu neustále střídat, mě žádná z nich nepřestává bavit. Například když postavím parkur, baví mě sledovat, jak ho každý jezdec jede úplně jinak. Když jsem na věži, užívám si partu známých lidí, se kterými tam jsem, ať zrovna hlásím nebo jsem v pozici rozhodčího. Kdybych ale měl vybrat jednu nejoblíbenější funkci, byl by to stewarding. A to jak na mezinárodní, tak i na národní úrovni. V minulém roce jsem byl jako steward na skokových mistrovstvích v Olomouci i v Chuchli a velmi jsem si tuto roli užil. V Olomouci jsem si také dodělal oprávnění vykovávat i mezinárodního stewarda. Mám za sebou i první výjezd v této roli, a to ve slovenském Šamoríně. Na této pozici mám nejraději přímý kontakt s lidmi, což je něco, co například na věži chybí. Takže kdybych měl vyzdvihnout, čemu bych se chtěl v budoucnu nejvíce věnovat, byl by to stewarding a občas nějaké to hlášení. Ale když se nad tím tak zamyslím, nejpodstatnější jsou pro mě závody jako takové. Potkáváme se na nich víceméně se stejnými lidmi, kteří jsou již takovou druhou rodinou. 

 

Co všechno máte jako steward na závodech za práci?

Steward má ze všech výše zmíněných funkcí na závodech asi nejvíce práce. Musí být na místě mezi prvními, protože hned ráno kontroluje stáje. Dále je na něm otevření opracoviště, kontrola jezdců a ošetřovatelů všech koní a kontrola veškerého zacházení s koňmi po celou dobu závodů. Steward vlastně hlídá dodržování pravidel a správného zacházení s koňmi. Je ale vždy pod sborem rozhodčích, takže když se mu něco nezdá, musí kontaktovat hlavního stewarda, který následně jde za sborem rozhodčích. Steward má funkci kontrolní, sbor rozhodčích zase rozhodovací. 

 

Nechybí vám závodění? Máte možnost ježdění i v současnosti?

Možnost jít si zajezdit mám kdykoliv. Ale tím, že nepocházím z koňácké rodiny a nikdy jsem neměl žádné velké sportovní ambice, vlastně jsem v sobě ani nenašel přehršle talentu, užívám si kontaktu s koňmi na závodech z jiných pozic, než je jezdec.

 

Co máte v plánu v nadcházející sezoně?

Letos mě čeká velmi nabitá sezona. Nejčastěji budu pravděpodobně ve Zduchovicích, kde již máme stálý sbor funkcionářů. Tam jezdím ze všech míst asi nejraději. Rád bych opět působil jako steward při mistrovství České republiky, to ale záleží na pořadatelích a Výkonném výboru, zda mě tam pozvou. Také bych se rád podíval i na nějaké mezinárodní závody. Sezonu bych chtěl ukončit na Prague PlayOffs, kde od prvního ročníku figuruji v Arena Crew. 

 

Foto: poskytl Michael Beneš